Bratře Wrano, (a pane Jiří S),
svým vyjádřením jsem vůbec nechtěl tvrdit, že by Pavel „křest za mrtvé“ rozporoval. Nic takového netvrdím. V Pavlově obhajobě „vzkříšení z mrtvých“ nenalézám žádné Pavlovo prohlášení o tom, že „křest za mrtvé“ je správný nebo přijatelný, anebo naopak špatný a nepřijatelný. Když ještě něco nerozporuji, neznamená to apriori, že to schvaluji. A když mluvím o existenci něčeho, co někdo praktikuje, neznamená to, že to podporuji. Když tedy napíši, že Pavel „křest za mrtvé“ nerozporoval, tak z toho automaticky neplyne, že ho rozporoval. Takový přístup je „čtením domněnek mezi řádky“. Tomuto bychom se měli vyhnout.
Tedy, nikde v Pavlových slovech nenajdete ani náznak toho, že by „křest za mrtvé“ rozporoval, odsuzoval, zakazoval, ale ani naopak že by ho nerozporoval, neodsuzoval, nezakazoval, a už vůbec ne, že by ho praktikoval, vyučoval, zaváděl jeho praxi nebo podporoval jeho praxi.
Co však lze jasně říci je, že s praxí takového křtu u „těch či některých“ počítal. O tom křtu tedy věděl a také o tom, že ho někdo praktikuje, a můžeme předpokládat, že znal jeho význam, tedy to proč se „ti či někteří“ nechávají za mrtvé křtít.
Také z onoho oddílu Písma nelze tvrdit, že „křest za mrtvé“ byl vůbec praktikován „některými“ v Korintském sboru. Jednoznačně lze ale říci, že věřící v Korintu o takovém křtu věděli, „že ho někdo praktikuje. Pavel v textu nepíše, že ho praktikují „někteří z nich (z vás či z nás)“. Můžeme jen a pouze se domnívat, že někteří z Korintských, kteří uvěřili a původně byli v nějakém pohanském kultu, tento zvyk zanášeli i do církve. Tato domněnka však není od věci, neboť se později i v církvi takový zvyk i rozvinul, než ji „řekněme tradice“ prohlásila za bludnou. Nesmíme ani zapomenout na to, že tento zvyk je například dnes u mormonů chápán zcela jinak, než byl tehdy u pohanů. A také na to, že po dlouhá staletí až tisíciletí přicházeli k víře pohané rovnou z pohanských kultů, a zanášeli do křesťanství své pohanské zvyky.
V obhajobě vzkříšení mrtvých Pavel vzkříšení mrtvých nejen logicky zdůvodňuje, ale také vysvětluje, dovolává se i svědectví ostatních, tedy dokazuje. Dovolím si popsat svými slovy, nevykládat celý oddíl Písma, ale zaměřit se na podstatné:
1. Dokazuje: Ježíš Kristus byl vzkříšen z mrtvých, (vstal z mrtvých). Svědky toho, že žije, jsou: apoštol Petr a ostatní z dvanácti, dále více než pětset bratří, Jakub a také ostatní apoštolové, včetně mně (Pavla). Těm všem se ukázal, že je živý. Pavel se odvolával na svědectví těch, kteří ho viděli dříve než on. Ti mohou dosvědčit, že Ježíš žije a není mezi mrtvými. Pavel neučí něco nového nebo svého, ale jen to co sám převzal od druhých, že Ježíš podle Písem zemřel za naše hříchy, byl pohřben, třetího dne byl vzkříšen podle Písem a zjevil se svým apoštolům, dále více než pětistům bratří najednou, pak Jakubovi a všem ostatním apoštolům. Toto sám převzal od druhých a uvěřil tomu, a také jemu se Ježíš ukázal. Všichni ti tedy, kdo viděli Ježíše živého, tedy vzkříšeného, toto hlásají a tak uvěřili, včetně apoštola Pavla.
2. Vysvětluje: Není-li vzkříšení z mrtvých, ani Kristus nemohl být vzkříšen. Avšak jsou ještě naživu ti, kdo mohou dosvědčit, že byl vzkříšen. (pozn.: další Pavlova vysvětlování, tedy nauku o vzkříšení rozebírat nebudu)
3. Logicky zdůvodňuje a pokládá otázky k zamyšlení. Pokud není vzkříšení z mrtvých, (mrtví nepovstávají), pak:
a) Svědkové Kristova vzkříšení jsou lháři a hlásají lživou zvěst.
b) Ti, kdo uvěřili jejich svědectvím, byli podvedeni a uvěřili zbytečně, uvěřili lži.
c) Ti, kdo ve víře v Krista zemřeli, zahynuli, tedy nadobro zanikli. (poznámka: Pavel rozlišuje mezi obživením, tedy vzkříšením k životu v těle, a mezi zahynutím, tedy zánikem života. Mám zde jednoznačně za to, že zde Pavel dokazuje, že smrtí život nekončí, tedy že existuje jakýsi posmrtný život). Ti tedy také vlastně věřili, žili a zemřeli ve lži.
d) Ti, kdo se nechávají křtít za mrtvé, věří vlastní lži, že mrtví nadobro nezanikli, ale že žijí „v posmrtném životě“. (pozn.: V pohanských kultech, např. prý v Efezu, se nechávali živí křtít za mrtvé, aby ulehčili svým mrtvým v posmrtném životě. K výkladu toho, že takoví museli věřit, že jejich mrtví prostě nadobro nezanikli, však postačí i Pavlova položená otázka k zamyšlení, tedy proč to dělají?).
e) Také Pavel a další svědkové Kristovi zbytečně podstupují zápas ve víře evangelia za druhé a pro Krista, a vystavují se tak ohrožením života. Zbytečné by bylo žít v sebeovládání, sebekázni, atd. apod.
Z mého rozboru jste si asi všiml, že poukazuji na jednu zásadní věc, a to totiž, že Pavel rozlišuje mezi „úmrtím“ a „zánikem“. A k tomu mířím. Pavlovi bylo nemyslitelné, že člověk smrtí zaniká; že člověk žije na zemi, umírá a nadobro zaniká. Vzkříšení z mrtvých by pro něho nemělo význam, kdyby člověk po smrti nějak „nepřebýval nebo neexistoval“. Z tohoto důvodu bylo pro něho logické, že člověk jednou vstane z mrtvých, tedy bude vzkříšen z mrtvých. Být mrtvý, asi pro něho nebylo ateistickým zánikem. Proto také psal, že jestli máme naději v Kristu jenom pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí. Nesmíme snad ani zapomenout na půtky farizeů a saduceů o „vzkříšení z mrtvých“. Saduceové právě věřili, že veškerá Boží požehnání či zlořečení jsou jenom pro tento život, a že život smrtí zaniká. Pavel tedy při obhajobě vzkříšení před Korintskými měl z čeho čerpat. A ač byla církev korintských asi drtivě z věřících pohanů, je možné, a je to zase jen domněnka, že s učením proti vzkříšení přicházeli do korintského sboru právě uvěřivší z řad saduceů.
Co se týče toho, ale to už je spíše k panu Jiřímu S., a doufám mi odpustíte, bratře Wrano, že se obracím i k němu v příspěvku Vám, že bych používal metodu „detailem verše vykládat kontext Písma“, to odmítám. Snad jsem zde ukázal, že tomu tak není, ale že „z kontextu Písma si všímám i detailů jednotlivých veršů“.
Pane Jiří S., co píšete o apoštolovi Pavlovi, a jakým pohledem na něj nazíráte, je jistě vaše věc, od které se však upřímně distancuji a zásadně. Časem si „Vaši celoživotní tvorbu“ jistě důkladněji přečtu a zareaguji. Nicméně už z toho, co jsem v rozboru Pavlovy obhajoby zmrtvýchvstání napsal, by Vám mělo být zřejmé, že Vaši spekulaci (píšete, že Pavel spekuloval) o tom, že ostatní apoštolové nevěřili ve zmrtvýchvstání, odmítám.
Ve své opozici vůči Pavlovi, pane Jiří S, a nevím jak to jinak napsat, než jak mi to připadá, jste ve svém výčtu nepavlovských epištol opomenul evangelium Matoušovo. Těžko si myslet, že když Matouš píše o Kristových slovech o zmrtvýchvstání, že by o tom neučil, nehlásal ho, a vůbec nevím, proč by to zmiňoval. O janovských listech, evangeliu nebo zjevení, jsem četl Váš úsudek, nebudu se k tomu nyní vyjadřovat. Avšak, co učil Ježíš, máme také zprostředkované, a tedy podle Vaší kritiky pak vlastně ani nevíme, co Ježíš vůbec učil a hlásal, protože se asi podle Vás nedá věřit těm, kdo o něm psali, stejně jako Pavlovi, že co psal v
1.Kor 15 o apoštolech, že od nich převzal, a že oni také tomu uvěřili a také to hlásají, je pravdou. Ve svých úvahách, pane Jiří S, zacházíte hodně daleko, podle mého.
Nevím, zda bratr Wrana souhlasí s Vámi, že praktika křtu za mrtvé je důsledkem Pavlova učení, na to se Vás, bratře Wrano, ptám. A zda také souhlasíte s názorem, že celá
1.Kor 15 je obhajobou praktiky „křtu za mrtvé“, nebo že by dokonce Pavel učil „křtu za mrtvé“. Ano? Ptám se Vás jako kazatele
ČCE, které jsem členem.
Jestli je důležité, proč to Pavel říká, pane Jiří S., pak byste se měl zamyslet z kontextu Písma a nenaznačovat, že Pavel to řekl proto, že by snad chtěl obhajovat „křest za mrtvé“. Vaše spekulace jsou neoprávněné a vkládáte si mezi řádky své domněnky.
A nakonec k
2Pt 3,15-16 (9-18!). Jistě čtete, jako já, že Petrovi byl Pavel milým bratrem, a nejenom jemu, protože psal „náš“. Když tedy píšete, že ve svých epištolách ostatní apoštolů, na rozdíl od Pavla, vyzývali věřící k trpělivosti, jistě jste neopominul to, co píše Petr ohledně Pavla v
2Pt3,15 a že o těch věcech psal Pavel i ve všech svých epištolách. A ač apoštol Petr psal, že některým těm věcem je nesnadné porozumět, asi tomu Petr nakonec dobře rozuměl, když napsal, že je neučení a neutvrzení natahují, stejně jako i jiná Písma, a to k vlastnímu zatracení. Dále Petr varoval věřící, aby se ostříhali a nebyli bludem těchto „nešlechetných“ svedeni a nebyli zvikláni.
Takže, pane Jiří S, máte tady obhajobu Petrovu jemu milého bratra Pavla. Vaše závěry o Pavlovi se neshodují se závěry apoštola Petra.
