Legrační otázka, že? Už jsem tady určitě někde psal, jak má věřit každý křesťan (tedy milovat Boha) - "celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí" (Mt22:37) popřípadě "celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou" (Mk12:30) a nebo "ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší síly své, i ze vší mysli své" (L10:27) abych zůstal biblický. Jenže pro mě je ta otázka výrazně komplikovanější. Jak bych se měl upínat k Bohu, to přeci vím, ale CO si od Boha brát, JAKým způsobem a KDE najdu Boží vůli? Tak dalece jak jsem se dobral jsem u protestantů našel odpověď, že v Bibli je přeci všechno. Dovolím si citovat v tom případě nejznámějšího evangelíka minulého století, Jaroslava Ježka, který napsal: "Seďme klidně na židli, čtěme Bibli, tam to všechno je". Otevřel jsem Bibli a objevil spoustu písmenek, slov, vět, souvětí, veršů, odstavců, kapitol a knih. Wow! Něco málo jsem začal číst a zřemě pro mé sklony k hnidopišství jsem po chvilce zjistil, že to nějak nesedí.. Tak jak cestoval ten Ježíš Kristus? Kde byl dříve a kde později? Co udělal kdy a kde? Zmatený Bibli odkládám a přemýšlím, kde jsem asi udělal chybu. Někde určitě, takže otevírám chytré knížky a dívám se, co jsem přehlédnul. Jako první mi padla do oka věta - "evangelia se nevylučují, ale doplňují". Hmm, dobře, chyba nebude na vysílači. Odkládám Bibli a říkám si - "chceš bez přípravy přeplavat La Manche, to by přeci nezvládnul ani Venclovský" a začínám hledat, co že to vlastně ČCE věří a vyznává. Čtyři vyznání, mezi kterými je, jak řekl jeden farář "jemné pnutí". Safra, takový eufemismus bych nevymyslel. "Jemné pnutí" je v tom případě mezi čečenskými separatisty a kremlem. Když jsem četl starší knížky (třeba F.L.Věk) tak se mi zdá, že dříve lidé věděli, podle koho čemu věří (někdo věřil podle Viklifa, jiný podle Kalvína). Jaká je dnešní situace? Nevím, průzkum jsem nedělal, opatrně jsem se zeptal doma, katolická maminka, která je sborovou sestrou, farní účetní a členkou staršovstva mi odpověděla, že Bůh je jen jeden a zbytku není potřeba věnovat nějakou pozornost. Upřímně - dost mě to odradilo ptát se dále. Snad ještě jeden zážitek - jedna sestra, asi tak mého věku, která přišla na přednášku prof. Trojana a prof. Halíka mi na můj dotaz "z jaké jste církve?" odpověděla "já nejsem katolička a to je důležité". No, hlavně že sestra ví, čemu nevěří, tedy pokud se kdy zabývala katolickou naukou alespoň trochu mimo kanál JPP (jedna paní povídala).

Je zřejmé, že jsem zase byl na špatné stopě nebo jsem se prostě ptal špatných lidí, výsledek byl prostě tristní. Tak ještě jinak! Tonoucí se i stébla chytá a my (ČCE) máme přeci synody a ty nám dávají odpovědi! Jak se asi staví ČCE k otázce homosexuality? Manželství? Pracovní materiály se stáhnout dají, se závěry synodů je to horší, ale věřím tomu, že s tím ČCE časem něco udělá - elektronická databáze by byla velice užitečná pro šťouraly typu "Pavel Duchan". Myslím, že nemá smysl moc to natahovat - seznam veršů, který se týká problematiky se zdá být vyčerpávající, vysvětlení veršů jsou zajímavá a člověku se motá hlava, jak do písmenek se dá Bible rozebrat. Jen mě jímá strach, abychom pro stromy nepřehlédli les. Uvádím příklad z dokumentu "Manželství a rodina", který je součástí závěru 32.synodu který bude blízký katolickým přátelům:

4.3.2 Obšírnější argumentace je obsažena v odpovědi farizeům (Mk10:2-9 ; Mt19:3-8). Zde je třeba si všimnout alespoň dvojího (a) Předně Ježíšova poznámka o tvrdosti srdce. Připomíná tím základní smysl ustanovení Zákona jako nouzového opatření: tam kde má k rozvodu dojít, jde o ztroskotání (projevuje se tvrdost lidského srdce), a nikoliv o neutrální využití legitimní možnosti. Nepřímo je z toho ovšem zřejmé, že prostředkem, který podle Ježíše jediné může takovým ztrozkotáním zabránit, je to, co je schopno proměnit lidské srdce, tedy nikoliv nějaký tvrdý požadavek, který bývá z následujícího Ježíšova výroku odvozován (zásadní nerozlučitelnost manželství). (b) Na Ježíšově doporučení ("člověk nerozlučuj") je významná především logika argumentace: Ježíš tu poukazuje ke skutečnosti vyšší závaznosti, než je Zákon. Manželství podle něj není svazek založený (a proto určený) Zákonem - Božím příkazem, nýbrž Božím činem, stvořením. V tom je pro ně zaslíbení a naděje, která nemá být příliš rychle relativizována pravidly o jeho zneplatnění (nemá se příliš brzy a příliš snadno mluvit o tom, co dělat, když to nevyjde).

Vysvětlení obšírné, nicméně pro mě jen těžko uchopitelné a pochopitelné. Takže Jeíšův příkaz není příkazem, protože jsem si měl všimnout v knize Genesis něčeho a je tedy pouze jakýmsi pobídnutím k lásce? Přiznám se, že ve finále končím zmatený, unavený a maličko přešlý. Svou víru a přesvědčení mi nezbude než argumentovat ve stylu "pokud verš XY chápeme tak a tak, pak věřím, že…" s doufáním, že mě Duch svatý povede. Ještě štěstí, že máme kredo, na kterém se lidé dohodli již dříve, protože mám pocit, že by to dnešní ČCE nedokázala. Vzadu v hlavě vyvstává otázka - pomůže mi studium ETF k získávání odpovědí? A co Jan Tleskač?