Já bych Ti, Bože, chtěl napsat, proč se nemodlím. Rozuměj – nemám čas. Ráno vstanu, rozlepím oči, ani nesnídám, jen se obleču a vyrážím do práce. V metru buď ještě spím nebo rozlepuji oči, v práci pracuji s příkladným pracovním nasazením a když skončím, je tak pět. Odpoledne je ve znamení programu – v pondělí mám zahájení výuky, v úterý jdu do čajovny s kamarádkou, kterou jsem tak rok neviděl, ve středu mám školu, ve čtvrtek večer pak zájmový kroužek a v pátek jdu na organizační schůzku ohledně svatby, kde jsem svědkem. V sobotu budu stěhovat spolubydlící, večer pak mám rozlučku se svobodou (kamaráda, ne svou), v neděli bych rád zajel do Brna na instalaci jednoho známého faráře. Když dorazím domů – pokud v osm, udělám si večeři, najím se, umyju a jdu spát. Pokud v devět, tak jen zlehka kouknu do lednice, umyju se a půjdu spát. Pokud později, je to jen na vyčištění zubů a ulehnutí (často to připomíná spíše pád do kóma).

Je nezpochybnitelnou pravdou, že ne každý týden je tak hektický, ale uznej sám – člověk by si měl umět i odpočinout. Takže na modlitbu nemám čas. Sorda Bože. Jo! A díky za pochopení, prostě se koukni do mého srdce a uvidíš, že je to pravda pravdoucí.

Tobě oddaný a Tebe milující, Pavel

Takovýto dopis bych skutečně napsal a podepsal. Myslím to upřímně a nejsem od železnice. Nic za tím není, jen když jsem dnes šel z práce, dělal “duševní hygienu” tedy snažil se přemýšlet ne o penězích, práci nebo povinnostech, napadlo mě, že je to všechno blbě. Vlastně úplně blbě. Dívám se na to pořadí 1. něco dělat 2. odpočívat 3. modlit se a uvědomuji si, že v mém smýšlení je “odpočívat” hned pod “něco dělat” a považuji “odpočívat” za činnost, na rozdíl od modlitby, kterou považuji za – nečinnost? volnočasovou aktivitu? zabíjení času jen o něco lepší než nuda? Nevím, napadlo mě to poprvé, nemám to v hlavě ještě tak srovnané, abych mohl sepsat i nějaké závěry.

Jak by to mělo být? To ať napíše někdo, kdo žije život jinak, rád se poučím. Jen jsem chtěl napsat takovou krátkou, laickou, úvahu.