Kazatel ČCE Aleš Wrana <>
(17.12.2024, rubrika: Kázání)
aneb dovednost vystavět kázání kolem jednoho centra.
Rozebíral jsem kázání ze soukromě vydaného svazku Kdo je ta žena, jež se ho dotýká - Lukášovská kázání potřetí. Odtud jsem četl 5 kázání, podle konzultace s autorem nejnovějších (přičemž číslování je mé): 1. Kazíte mi hru, říká Ježíš; 2. Aby nám Ježíš nemusel vyčítat nedostatek lásky; 3. V rytmu lásky a odpuštění; 4. Církev mužů a žen; 5. Kalokagathie srdce.
A. Stavba kázání
Kazatel staví svá kázání kolem jednoho centra, jediného těžiště, které našel v evangelijním textu. Někdy se jedná přímo o vykladačský objev. Po dosažení a zdůraznění centra pak hledá jeho rezonance většinou v jiných biblických textech. Daří se mu jednoduché téma rozezvučet tak, že z toho má pozorný posluchač radost, a dovést ho k srozumitelné závěrečné instrukci, která bývá prakticky použitelná v životě jednotlivce a/nebo církve.
Ukažme si ony dobré rezonance centra aspoň na dvou případech:
Podobně dobře dotažená jsou i centrální slova v ostatních kázáních. Když kazatel najde to nejdůležitější, jako by se mocně nadechl, a zbývající sled myšlenek pak dobře vibruje, nápady jiskří a skládají se do sebe.
Přípravy na rozeznění centrálního místa mně ovšem oproti tomu připadají slabší. Kazatelův záměr bývá v této fází někdy málo zřetelný, připomíná spíše přešlapování než směřování. Ano, vím, zní tady mé požadavky příliš náročně. Ten kontrast dobrých druhých částí kázání a slabších prvních mě však opravdu překvapil. – Podívejme se nejdříve na úvody obou chválených případů:
Už méně podrobně zmiňme úvodní části kázání ostatních: kázání 2 je velmi dobrou homilií, výkladem jdoucím po textu. Kázání 5 před rozběhem víc váhá („Ježíšova slova lze ale vyložit i trochu jinak a vynikne ještě jiné hledisko.“) Kázání 1 váhá nejvíce, nejvíce se zdržuje rozborem naší každodennosti („Tuhle zkušenost asi taky máte…“; „Když nám nabízejí za šéfa Frantu…“)
A teď se ještě vraťme k už zmíněnému tempu řeči: kazatel vysloví asi 80 slov za minutu. (Vypočetl jsem ze srovnání textové a youtubové verze jednoho kázání.) - A k tomu pak patří i zmínka o délce kázání. První, druhé a třetí mají kolem 950 slov, a domnívám se, že taková délka kazateli nejvíce sluší. Kázání čtvrté, to s dvěma úvodními ilustracemi, má najednou 1400 slov. A kázání páté 1200 slov – i zde nacházím zdůvodnění ve vsunutých prvcích, hned dvou „překladových hnízdech“ (viz níže) o 100 a 193 slovech.
B. Dále zmíním aspoň dva autorovy charakteristické prvky
- Kazatel rád své posluchače agituje. Někdy je zasadí přímo do biblického textu:
Jindy jim ukazuje aspoň blízkost biblické situace s jejich:
A ještě jindy nás alespoň upozorní, že textu dobře rozumíme:
- Když narazí na zajímavé sousloví, hledá je kazatel taky v jiných překladech. Taková „překladová hnízda“ jsou dosti rozsáhlá. Tok řeči najednou nesměřuje dopředu, ale do šíře. Od posluchače je vyžadován jiný typ pozornosti. Nehodnotím teď vhodnost takového prvku, pro někoho hnízda užitečná být mohou a kazatel jim také může své posluchače přivykat. Jen u nejdelšího, který obsahuje 193 slov a 14 překladů, si myslím, že je nad možnosti i cvičené pozornosti.
C. Zbývající drobné otázky
Na závěr zmíním dvě exegetické a jednu ze života:
U kázání prvního „Kazíte mi hru, říká Ježíš“ autor sice zmiňuje, že hrou myslí smysl celého tohoto textu, kdy „Pán Ježíš toto pokolení přirovnává k dětem, které si nechtěly hrát s druhými dětmi“. Málo zřetelně však doříkává, že Ježíšovou hrou je „svatební veselí“, ke kterému nás zve. A hlavně málo brání, aby posluchači „hře“ rozuměli jen zúženě podle slovesa (ČEP): „hráli jsme vám“; (éulésamen – pískali jsme vám, tak ČSP i BKR).
Jeji mnohé hříchy jsou ji odpuštěny, protože projevila velikou lásku. x Komu se málo odpouští, málo miluje.“ Je v těch větách skutečně „paradox“? Je už v nich? Rozumím jim nejdříve jednoduše jako spojitým nádobám lásky a odpuštění. A myslím, že k paradoxnosti je dotahuje až Pavel, jak je ostatně v kázání zmíněno dále, svým hypotetickým zasahováním do homeostáze: „Co tedy řekneme? Máme zůstávat v hříchu, aby se rozhojnila milost?“
Vytrvalost, trpělivost – to je to, co jsme asi neoceňovali v mládí, staří věřící nám připadali málo nadšeni a málo aktivní, ale oni jsou těmi, kteří vytrvali ve zkouškách. – i mezi starými lidmi v církvi jsou přece takoví, kteří věří jen chvíli nebo na chvíli.
