Dobrá evangelická kázání 10 – Štěpán Janča

Kazatel ČCE Aleš Wrana <>
(26.1.2025, rubrika: Kázání)


Jednoduchost, které je velmi obtížné dosáhnout.


Štěpánova kázání jsou velmi srozumitelná, přehledná. Přitom obsažná, se zřetelnou zvěstí. Analyzoval jsem jako obvykle 5 posledních kázání z internetových sborových stránek (číslování je mé): 1. O fíkovníku bez ovoce; 2. O co se opřeme tváří v tvář budoucnosti; 3. Děti Boží a napodobování; 4. O adventním čekání; 5. O Josefovi a díle Ducha svatého.

 

I. Ozdoby

Kazatel občas používá ilustrace. Na různých místech kázání, v počtu nula až tři na kázání. Asi z poloviny jde o názorné příklady z vlastního života. Jejich délka se zdá přiměřená, kolem 100 slov.

Používá i slovní ozdoby: hyperboly (velmi nedohledná nebesa; prohledávat tuny knížek; slovo, které se tisíckrát skloňuje v každé knížce), archaismus (čajové dýchánky) i modernismy (depka; parádní zaslíbení; pamatovat si… - v rámci vděčnosti Bohu - i dobrodružství, která jsme si užili); příležitostně vytvoří novotvar (doba předmrazáková).

Používá slova emočně zabarvená (dřete a zúrodňujete své záhonky; pluky špačků; stromisko; patálie; klučina; nabručenost), u některých z nich však, domnívám se, není příznak autorem zamýšlen ani posluchači pociťován (dospěláci; kuchtit; děťátko, svěřené jim k vypiplání). Takové používání určitých, k rodinnému životu se vztahujících slov, ukazuje, že některé naše sbory mají familiární povahu.

 

II. Stavba

Celek kázání staví kazatel pokaždé jinak, ovšem vždy vhodně. Nápad se zřejmě zrodí až po začátku psaní. Představuji si, jak kazatel staví úvodní části a pak začne být přitahován myšlenkami, které chce sdělit v závěru, a hledá k nim cestu. Jakou stavbu má těchto pět kázání? Buď nechá kázání proudit po biblickém textu (kázání 1, 2, 3), nebo vymyslí jednoduchou konstrukci (kázání 4 – rozdíl očekávání x čekání). Nebo oba postupy spojí (kázání 5 – v úvodu: rozdíl v důležitosti mezi Marií a Josefem? následným delším výkladem o Josefovi je ovšem zrušen). Části jsou pak tyto:

kázání 1. úvod – výklad 1. čtení – výklad evangelia
2. podléháme špatným zprávám – proti tomu postoj víry, vyložený dle evangelia – a odkud naděje? viz 1. čtení
3. homilie, totiž postupný výklad epištolního textu
4. rozdíl očekávání x čekání – čekání vyžaduje trpělivost (+ ilustrace) – bývá naplněno
5. ilustrace o souladu Marie a Josefa – Marie a další postavy – výklad evangelia o Josefovi

Nápadná je krátkost odstavců. Dvě kázání jsou naformátovaná tak, že je v nich odstavců víc než 30. Nejsou to ovšem odstavce v běžném smyslu slova, není mezi nimi vždy změna tématu. Jak jsem si ověřil poslechem (jiná kázání mají i svou audio-podobu), jde spíše o intonační jednotky. Jejich začátek a konec kazatel spojí jedinou melodií hlasu.

Věty umí kazatel formulovat velmi pregnantně a různorodě. Co do obsahového smyslu zvlášť zdůrazněné jsou některé věty, které okolní text nesou jako pilíře:

pokud je na světě spravedlnost, zasloužíme si být vyťati (jako fíkovník)
Docela realisticky je varoval, že svět, ve kterém nevládne láska, nemůže směřovat nikam jinam než ke zkáze.
Mám obavy, že při takovéto hře jednoho dne i ti nejsilnější zjistí, že vlastně prohráli. Že se minuli cíle svého života, protože ten je obsažený jedině v nesobecké lásce a ve věčném společenství s Bohem
Každé apoštolské nabádání, ve kterékoli epištole si vyberete, vychází nejprve ze základního ujištění o Boží lásce
Taková je realita skutečné víry: ani ne tak pamatovat si všechna přikázání a napomenutí, ale: pamatovat si, kolik dobrých věcí jsme dostali od Pána…
Dokonce i nekřesťané dnes advent uznávají – jako dobu vyhlížení Vánoc
Biblické příběhy nám časově velmi zplošťují: známe jejich začátky i konce, čteme je na jedno nadechnutí, takže nám z toho občas vypadnou časové intervaly
Pán Bůh odpovídá na naše otázky – uděláme-li si čas a počkáme na odpovědi.
Velkorysost je vzácná, a přitom zcela Ježíšovská vlastnost. I Ježíš jí oplýval – a vidíme, že se měl od koho učit (totiž od Josefa)
Pán Bůh důvěřuje člověku, má jej za hodna spolupráce – jsme pro něj dospělí a spolehliví (jako Marie a Josef). I to je část vánoční zvěsti evangelia.

Do stavby se zpravidla promítá interakce dvou biblických čtení. Přičemž způsob, jak je k základu kázání dohledáno další bohoslužebné, tzv. „první čtení“, není strnulý. V těchto pěti kázáních je dokonce možná pokaždé jiný:

1. dvě podobentví o pokání, starozákonní a evangelijní, vzatá ze zemědělství
2. oddíl z Deuteronomia doříkává evangelijní perikopu
3. sz 1. čtení má stejnou strukturu jako epištola – začíná slovem o Boží lásce, následuje napomínání, důvod výběru ovšem není zmíněn (jen ať je posluchač cvičen)
4. Jan Křtitel a Ježíšovo vzkříšení jako čekání a naplnění, což je tématem kázání
5. kazatel v kázání vykládá jen „první“ čtení, jak obsah kázání souvisí s jeho základem je opět pro pozorné posluchače

 

III. Charakter kázání (a potažmo asi i kazatele)

Kazatel je velmi svobodný ve výběru základu kázání, volbě dalšího biblického čtení, také ve volbě struktury kázání, přičemž výsledek bývá velmi dobrý.

Ve vyjadřování je vyvážený, nepotřebuje být kategorický a exhaustní:

Jsou dva způsoby, jak člověk na přemíru takovýchto zpráv nejčastěji reaguje (nejčastěji, takže zřejmě je jich více, kazatel zmíní ony dva, a velmi volně naváže dalšími dvěma:) Někteří možná vydrží chvíli vzdorovat, ale bez nadlidské naděje nakonec vyhoří... - Bible ovšem ukazuje, že je tu ještě jeden možný postoj: postoj víry.
někdy dlouhý čas Božího mlčení nebo přinejmenším lidského neslyšení.

Myslím, že se u tohoto kazatele sešlo vědomí povolání vnitřního a vnějšího (že má nápady/vnuknutí a je vděčně přijímán a chápán společenstvím).

 

IV. Obsahové připomínky

1. (hrůzy, které se na svět hrnou) Jsou tu prostě logické následky našeho jednání. – v základu kázání jsou ovšem mj. slova, že „mocnosti nebeské se zachvějí“ – jsou i toto následky našeho jednání? Takové chápání je možné, ale pochopí to běžný posluchač?

2. (Josefa) v pozdějších letech z výsluní odtlačila mnohem romantičtější Marie - Jak to kazatel myslí? Maria byla romantická, nebo mariánský kult takový je?

3. Josef nebyl bezcitný zákoník (a Marii nechtěl vydat soudu) – sorry, ale i to by někdo udělal s vášnivou citovostí, s horlivostí pro věrnost – manželskou i náboženskou.

4. to všechno Josef dělal ne proto, že by měl perverzní potěšení z potlačování vlastních tužeb, snů a potřeb – Proč vůbec posluchačům napovídáme myšlenku, že je možné Josefa vnímat jako perverzního?



Rubriky

Nejnovější články

Nejčtenější

Nejdiskutovanější