Také v nejmladší kazatelské generaci nepochybně rostou dobří kazatelé. A může být občerstvující sledovat čerstvost jejich výrazu.
I zde jsem pečlivě četl patero kázání ze sborových stránek (1. O hořících srdcích a otevřených očích; 2. Ale co teď?; 3. Rozjitřené Velikonoce; 4. Zelený Žalm 104; 5. Tam, kde slova nestačí, ještě něco zbývá…). A rovnou řeknu, že jsem v nich našel nepochybné potence - i zjevná úskalí. Žádné z těchto kázání není špatné, tři z nich bych však označil za velmi dobrá, další dvě jsou pro mě spíše kontrastním dokladem, proč se držet přístupu těch tří.
1. První tři kázání mají za základ evangelijní velikonoční texty. A opravdu jsem nadšen, jakou sílu dovede kazatel dát kázání, když krok po kroku domýšlí biblické příběhy.
Kazatel mívá dobré exegetické poznámky:
zakryje se a skočí do vody. Podle tradičních výkladů… prý chce vyběhnout za Ježíšem a přebrodit se k němu rychleji než lodě… řecký originál naznačuje spíše to, že se Petr chce schovat. Pláštěm i vodou se snaží skrýt před Ježíšovým pohledem.
Právě scéna, kdy Petr zapírá, je totiž jediným dalším místem v celém Novém zákoně, kde se vyskytuje stejné řecké slovo označující ohniště jako zde. Petrovi to ohniště za svítání musí být krutě povědomé. (povelikonoční rybolov)
má dobré teologické postřehy
Připomněl jim, jak všem Božím zásahům předchází chaos, selhání, utrpení, otroctví, vězení, prohry a lítost.
dobrou zprávu-evangelium nacházíme v celé Bibli, pokud ji čteme z perspektivy Ježíšova příběhu.
učedníci ho nepustí. Vypadají jako by se báli o pocestného. V noci jsou stezky jistě nebezpečné. Ale ve skutečnosti se bojí spíše o sebe. Nechtějí ztratit ten povědomý pocit. Nechtějí, aby jim srdce opět pohasla. (v Emauzích)
vždyť stejně nám přece srdce hořívala, když kázal tehdy na hoře a jindy na lodi a když u jezera po své promluvě lámal a rozdával chléb. A ve čtvrtek v té horní místnosti, když mluvil o těle, krvi a smlouvě.
některé z nich mají podobu až dobrých aforismů
Dokud je pro nás Kristus mrtvý, nespatříme ho, i kdyby nám stál přímo před nosem. (o poutníkovi, který provází učedníky do Emauz)
Zemřel na kříži a s ním zemřela i jejich víra. V prázdném hrobě ji nenalezli.
Boží poslední slovo je vždy Slovem milosti.
Tohle není jen tak nějaká snídaně. Tohle je Snídaně Páně. (povelikonoční rybolov)
Litanickým rozvíjením vět dovede kazatel vyjádřit trvání, např. trvání cesty:
učedníci a tři hodiny cesty. Tři hodiny plné zármutku a zmatku. Tři hodiny obav a touhy utéct. Cesta do vsi, kam míří, je dlouhá asi jedenáct kilometrů. Tři hodiny cesty. Tři hodiny horlivé diskuse o událostech posledních dní. O hrůzách Velkého pátku. O prázdnotě Bílé soboty. O bláznivém – pochybném svědectví žen z dnešního rána.
nebo trvání nejistoty:
Občas sebou někdo trhne a vyděšeně mrkne k oknu, jestli je někdo nešmíruje. Jiný zas tu a tam kontroluje dveře, zda jsou skutečně zamčené. Další ztišuje halas v místnosti, aby nebyli moc slyšet. Aby nepřilákali nechtěnou pozornost. Celé je to stále příliš čerstvé. Příliš neukotvené. Příliš ne-uvěřitelné. Co když je to všechno jenom sen? Co když si pro ně každou chvílí přijdou a umučí je stejně jako předevčírem jejich mistra? Co když se něco stane? Co když…?
Zesiluje účinek řeči hromaděním slov, např. pojmenováním emocí:
Oči Kleofáše a jeho druha jsou uzavřené a držené smutkem, zklamáním i pochybami. Jejich srdce jsou zkroušená chladným zármutkem, strachem z pronásledování a nedůvěrou. (6 emocí)
nebo výrazů pro expresi:
je nechává vymluvit. Vynaříkat. Vypovědět všechno, co prožili. Vyplakat. Vysypat trápení a zoufalství. Vypustit páru. Vypovídat. Vyložit všechno o intrikách velekněžské mafie, o předání Ježíše Římanům, o zmanipulovaném soudu a odporné popravě. Nechává je vyznat se ze zklamání a ztráty důvěry… Nechává je vyslovit i ohromení z té ranní zprávy o prázdném hrobě a pochybnost, která je tíží. (10 výrazů - sic)
Čerstvost jeho kazatelství se ukazuje i v tom, že některé představy ještě nemá ustálené, např. o víře v Boží blízkost:
Ježíš zmizel. Zmizel? Byl tam vůbec? Taková pochybnost se nevrátí. Učedníci nemají sice Krista ve své moci, nedrží ho v rukou, ale zážitek Boží přítomnosti jim už nikdo nevezme. (kázání 1, v Emauzích)
Pochybnost je stále přítomná: „Je s námi Kristus, anebo není?“ (kázání 3, zjevení v Jeruzalémě, vlastně pokračování téhož příběhu)
Nebo představu našeho směřování: kam vlastně máme jít, k Ježíši, nebo nás někam posílá? Co znamená, že je s námi?
apoštolové několikrát potkali vzkříšeného a ten je vyslal do světa (tedy asi od sebe do světa)
ztratili orientační smysl, třebaže ho před pár dny měli zhmotněný před očima (Ježíše)
on ukazuje směr… chce s námi prostě být
2. Oproti těmto chváleným velikonočním kázáním
- kázání 4 (ke Dni země, jakoby kázání na zakázku) je mnohomluvné, biblický text je rozdělen na delší úseky a ke všem jsou připojené úvahy, které používají jiná slova, než jsou v biblickém textu. Je obtížné rozumět, co chce kazatel říct, a navíc sledovat, jakou to má souvislost s Žalmem. Je obtížné mít ke kazateli důvěru, že to, co říká, vyvodil z biblického textu a nejsou to jeho (aktivistické) smyšlenky.
- kázání 5 - úvodní čtvrtina je o hudbě obecně, takže opět náběh ke kázání tematickému. Zbytek je – dobrým, to uznávám, ale jen zběžným vyzobnutím jednoho dvou biblických motivů a převyprávěním. Poté, co jsem byl rozmlsán velikonočními kázáními a jejich spjatostí s vykládanými texty, mi připadalo o dost slabší, sorry.
3. Formou jsou všechna tato kázání homiliemi, tedy postupným výkladem biblického textu, a sluší jim to.
Jednou kazatel použije sklenutí, které objevil mezi začátkem a závěrem vykládaného textu (o poutnících do Emauz), velmi dobře i pro stavbu svého kázání:
začátek: Dva učedníci a tři hodiny cesty. Tři hodiny plné zármutku
závěr: Dva učedníci a tři hodiny cesty. Tři hodiny plné radosti a víry.
Rovněž velmi dobře kazateli v kázáních funguje dynamika ze srovnání dvou biblických textů:
Když srovnává dvě evangelijní vyprávění o zázračném rybolovu – jedno z počátku Ježíšova veřejného působení, druhé povelikonoční (kázání 2); když za sebe postaví dva Davidovy pokusy dopravit Hospodinovu schránu do Jeruzaléma (kázání 5).
Když káže na texty starozákonní, dotahuje je christologicky, a jde mu to velmi dobře a nenásilně:
Na překonání propasti mezi Bohem a lidmi příroda nestačí. Na to se musel sám Bůh stát člověkem, vstoupit do svého stvoření, a nakonec zakusit i jeho pomíjivost.
(David se nestydí tančit před Boží schránou.) V Božích očích je teprve ponížený král pravým králem. To ostatně sám ukázal nějakých tisíc let po Davidovi, když se sám ponížil a stal se člověkem.
Také kazateli věřím, když (čerstvě) objevuje velkou blízkost mezi biblickými slovy a našimi životy:
(Ježíš v rozhovoru s poutníky do Emauz) dává návod pro každé křesťanské naslouchání a duchovní doprovázení
Strachu a pochybností se nikdy zcela nezbavíme. Když byly přítomné i u prvních křesťanů v ten den, kdy došlo ke vzkříšení, ja by nebylo u nás po dvou tisících letech.
Stejnou strukturu má vlastně příběh celého národa Izraele a také dějiny křesťanské církve. Je to i náš příběh.
4. Na závěr se odvážím dát ještě dva podněty k zlepšování:
- u některých formulací si nejsem jist, jestli kazateli rozumím:
Místo zakládání církve je však vede k vodě. (je zde aluze na idiom „pustit k vodě“ = nechat být?)
jako první poznává vzkříšeného Krista: „To je Pán.“ Nejde o rozumové poznání, jde o vyznání. (vyznání jako nerozumové?, myslím, že zde jde o nahlédnutí/intelekt, vyšší formu rozumového poznání)
cokoliv se děje na tomto hřišti světa (pozorný písmák by zde možná slyšel narážku na Moudrost, která si hrála, když Bůh tvořil svět, ale zamýšlel toto kazatel? ve vykládaném žalmu není ani náznak tohoto motivu)
hudba… duchovně přesahující (myslí si kazatel, že hudba má blízko k duchovnu?)
- některá myšlenková zobecnění mi připadají přehnaná:
Církev, která se odvrací od svého úkolu a sebejistě si hraje na profíka ve světském jednání, nakonec nutně selhává. (nutně? o jaké selhání se jedná? nezdá se v poslední době, že se církvím daří naopak v některých světských činnostech?)
Vlastně všechno, co děláme, tak či onak škodí přírodě. (třeba i třídění odpadu, sázení stromků... ?)
