Kazatel ČCE Aleš Wrana <>
(15.6.2023, rubrika: Co hýbe s ČCE)
Farář říká: „Připomeňte si svůj křest a buďte vděčni. Amen.“ Konfirmandi mohou být vyzváni, aby se vody dotkli, případně, pokud chtějí, aby se dotkli navlhčeným ubrouskem svého čela. (Vody se zde užívá symbolicky a takovým způsobem, aby její užití nemohlo být interpretováno jako křest.)
Zasedání synodu 2023 přijalo nové formuláře konfirmačních bohoslužeb. Ty mají nahradit formuláře z Agendy 1983, a textově lze těm novým sotva něco vytknout. Je v nich patrný trend, aby se konfirmandům ulehčilo. Součástí už není konfirmační Zkouška, důraz se z didaktiky přenesl na společné slavení. Už zde nemusí být ani stres z toho, že jde o připuštění k večeři Páně, v mnoha sborech mohli mladí lidé přistupovat jako nekonfirmovaní. A už zde například není ani výslovné doporučení, komu mají konfirmandi poděkovat – „rodičům, kazateli, sboru“. - Co zůstalo? „Otázky ke konfirmaci zdůrazňují některý z aspektů konfirmace. Mohou být zaměřeny na osobní vyznání víry v Ježíše Krista a vůli ho následovat, na vůli setrvat a růst v křesťanské víře, popř. na vůli setrvat v křesťanském společenství.“ – Jen pro zajímavost: Agenda 1983 v pěti různých formulářích předpokládá různé zapojení konfirmandů, vždy bohatší než je tomu v aktuálně schváleném znění, na druhou stranu však v Alternativách nabízela i to, že se Vyznání vyřídí jediným slovem: „Nyní se vás tedy táži: Věříte v Boha, našeho Otce, v našeho Pána Ježíše Krista a v Ducha svatého, který nám otevírá nový život? Jestliže tomu tak je, odpovězte: Ano.“
Mnoho slov, jedno slovo. Budu teď trochu provokovat: není i to stále mnoho? Jistě, konfirmandi vždy měli pochybnosti a rozhodovali se, zda se nechat konfirmovat, zda a co před dospělými slibovat, to patřilo k pubertálnímu věku vždy. Snad k tomu nejsou nijak nuceni – to shodně zapovídají texty staré i nové. Dnes ovšem přesněji víme, v čem jsou pochybnosti našich konfirmandů. Agenda 1983 ještě rozvažovala: „Některá pojetí chápou konfirmaci pouze katecheticky, protože soudí, že je předčasné požadovat v konfirmačním věku vyznání. Toto vyznání pak přesouvají do věku dospělejšího…“ Dnes už víme, že mládežnické rozpaky se možná týkají tradičního obsahu víry - mnohem více se však týkají členství v církvi, našeho obvyklého pojetí tohoto členství. A tyto rozpaky pak s věkem u dnešních mladých lidí nemizí, pozorujeme je i u dospělých (jak shodou okolností letošní synodní materiály zmiňují na úplně jiném místě). Charakteristiky generace Z (u dětí nového tisíciletí) už pro to mají nový pojem, říká se tomu „strach ze závazku“. Tento strach se týká mnoha věcí. Vyhýbají se dlouhodobým partnerským vztahům, natožpak svatbě, mají těžké problémy, když stojí v rozhodnutích, která by dlouhodobě určila směr jejich života atd. A tento strach už patří k jejich sdílené povaze, nemysleme si, že to u nich (snadno) změníme. Pracuji se středoškoláky, snažím se pochopit jejich způsob uvažování, a proto mi i formuláře nové agendy připadají, jako bychom chtěli na naše mladé hodit síť nebo dokonce deku. Především když se jich závazně ptáme: „Chcete růst a žít ve společenství Kristovy církve?“
Proto jsem užasl, když jsme v Knize bohoslužeb ECM (jde o překlad Book of Common Prayer) našel formulaci, použitou v úvodu tohoto článku. Jen se tak lehce dotknout křestní vody, případně si zvlhčenými prsty přejet po vlastním čele…Připadá mi to jako skvělé symbolické vyjádření pocitů dnešního konfirmanda. (Musím samozřejmě poctivě přiznat, že i metodistické formuláře předpokládají ještě i obojí sliby konfirmovaného, vyznání víry i ochota stát se členem církve..) To gesto s letmým dotykem křestní vody je skoro „zenové“, v přejném smyslu slova. Kdyby to šlo, postavil bych základ konfirmace na něčem takovém, symbolicky hlubokém, co bere větší ohled na znejistění dnešních mladých. Asi s takovouto tendencí a stupňovou volbou intenzity: pokud chtějí, dotknou se vody, pokud chtějí, mohou se vodou dotknout svého čela. Pokud chtějí, rádi uslyšíme při bohoslužbách jejich sliby…
