Správci Evangnetu
(23.2.2022, rubrika: Aktuality)
Syn Martin o ní napsal: Byla to statečná žena a historička-archivářka duší i tělem. Na studia historie-archivnictví na Filosofické fakultě v Brně v roce 1951 byla přijata díky intervenci profesora Šebánka, u toho také psala diplomovou práci a v roce 1968 disertační práci. Její otec, Jaromír Procházka přeběhl v roce 1915 do ruského zajetí a poté bojoval v srbských a poté československých legiích, u Zborova byl raněn a do nemocnice jemu a jeho druhům přišel poděkovat osobně za bojové vystoupení pro budoucí československý stát Masaryk.
Narodila se na Slovensku, protože tam dědeček pracoval jako zeměměřič. V únoru 1945 byl zatčen na základě udání, hledal cestu, jak předat Rusům plán německého opevnění Brna. Při výslechu ho gestapo utlouklo k smrti.
Protože si vzala evangelického faráře, tak nemohla pracovat v archívu, protože archívy patřily pod Ministerstvo vnitra a tak si svůj archív vybudovala doma. Věnovala se nekomunistickému odboji, jejím spolužákem a posléze spolubojovníkem v Chartě 77 byl Jaroslav Mezník, odboj na Vysočině probádávala spolu s Janem Tesařem. Její archív byl tak rozsáhlý, že si na něj netroufli ani estébáci při dvou sedmihodinových domovních prohlídkách, v roce 1977 po vyjití Charty 77, otec byl mezi prvními signatáři, v roce 1978 po otcově uvěznění a v roce 1981 to byla dvanáctihodinová prohlídka po té, co byl zadržen francouzský kamión se samizdatovou literaturou, kde byl i balíček pro otce. Oni si ovšem na archív netroufli i proto, že byl na půdě, kde byla zima a oni byli v ponožkách, protože maminka vždy důsledně trvala na tom, že se musí u dveří zout a pantofle jsme jim nepůjčovali. V archívu, který byl už zčásti předán Moravskému zemskému muzeu je spousta skvostů k činnosti Ligy lesní moudrosti, YMCA, Jaroslavu Šimsovi, Nové orientaci, Patočkovi, Komárkové, J. B. Součkovi, Hejdánkovi, Trojanovi, Dusovi, otci a mnoha dalším.
V poslední době se těšila ze svých tří pravnuček, i když jednu z nich už bohužel neviděla, protože je v New Yorku.
