Otevřený dopis ve věci péče církve o duchovní v nouzi bez

<>
Autorem textu je staršovstvo sboru Česká Lípa.
(29.4.2015, rubrika: Církev a svět)

Nicméně je patrné, že i Českobratrská církev evangelická (dále jen ČCE) si je vědoma svého služebného postavení a poslání ve světě, což signalizuje i ochotou použít část restitučních prostředků na diakonické a rozvojové projekty. Mluví se v této souvislosti i o lidech v nejrůznější ekonomické a sociální nouzi, k nimž by chtěla ČCE napřímit svou otevřenou dlaň. Vnímáme tento postoj jako projev věrnosti Božímu slovu a Písmu, které od zákona Mojžíšova přes proroky až po praxi Ježíše z Nazareta nepřestává upozorňovat lid Boží na potřebu dodržování spravedlnosti a práva, vyjádřeného právě a především pozorností a ohledem na slabé a potřebné ve společnosti. V tomto duchu jsme velmi vděčni současné Synodní radě ČCE za její vstřícný postoj k znevýhodněným a marginalizovaným, který již mnohokrát jménem celé naší církve nejrůznějším způsobem proklamovala.

Na druhou stranu se ale ve své praxi setkáváme s jistým nepoměrem ve věci sociální péče a sociálních programů ČCE. Neboť tyto, jak máme za to, jsou zacíleny především vně církve, dotýkají se nejrůznější celospolečenské problematiky a lidí, kteří s touto problematikou nějakým způsobem bezprostředně souvisejí. Přitom však v samotné církvi i ve vlastnich sborech s námi často žijí jedinci, kteří se z nejrůznějších důvodů ocitli v ekonomické a sociální tísni a kterým ze svých zdrojů nedokážeme účinně a dlouhodobě pomoci. V neposlední řadě se v tomto směru setkáváme i s ordinovanými kazateli a kazatelkami ČCE, kteří se ocitli na pomyslném dně ekonomického žebříčku i proto, že jsou vzhledem ke své osobní disponovanosti či aktuálnímu stavu v současné době ve sborech ČCE tzv. "nezvolitelní". Zajisté je v takovém konkrétním případě otázkou, do jaké míry by se takový jedinec mohl či nemohl živit i jiným způsobem, než jako kazatel či kazatelka. I s touto otázkou však zůstává faktem, že každý takový jedinec byl k této své službě povolán a ustanoven celou církví a že za něj v tomto smyslu také celá církev nese svou bratrskou a sesterskou zodpovědnost. Nechceme na Synodní radu v žádném případě apelovat, aby v církvi podpořila nějaké rozmařilé a marnotratné vynakládání finančních prostředků či zvýhodňování kazatelů a kazatelek před dalšími potřebnými, ať už v církvi nebo ve společnosti. Stojíme však na tom, že duchovní, ať už v kterémkoli církevním společenství, představují Boží služebníky, kteří by neměli strádat jen proto, že je v současné době "nikde nechtějí". Chceme proto tímto požádat Synodní radu, aby nejen ve svých dlouhodobých hospodářských úvahách vzala s největší vážností i tento fakt a promyslela možnosti, které by v rámci církve nabízely těmto jedincům pracovní uplatnění a příležitosti, případně aby v této věci podala návrh pro jednání synodu ČCE. Myslíme si, že by se ČCE ve věci péče o své duchovní mohla inspirovat praxí některých sesterských církví v sousedních zemích, kde již sociální péče o duchovní dlouhodobě a neproblematicky funguje.

Sami pak chceme svou žádost podepřít slovy z Páté knihy Mojžíšovy: "Bude-li u tebe potřebný někdo z tvých bratří, v některé z tvých bran v tvé zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh, nebude tvé srdce zpupné a nezavřeš svou ruku před svým potřebným bratrem. Ochotně mu otvírej svou ruku a poskytni mu dostatečnou půjčku podle toho, kolik ve svém nedostatku potřebuje. Dej si pozor, aby v tvém srdci nevyvstala ničemná myšlenka, že se blíží sedmý rok, rok promíjení dluhů; že tedy budeš na svého potřebného bratra nevlídný a nedáš mu nic. On by kvůli tobě volal k Hospodinu a na tobě by byl hřích. Dávej mu štědře a nebuď skoupý, když mu máš něco dát, neboť kvůli tomu ti Hospodin, tvůj Bůh, požehná ve všem, co děláš, ve všem, k čemu přiložíš ruku. Potřebný ze země nevymizí. Proto ti přikazuji: Ve své zemi ochotně otvírej ruku svému utištěnému a potřebnému bratru."; (Dt 15,7-11) A připomínáme k tomu i slova apoštola Pavla z Listu Galatským:" ;A tak dokud je čas, čiňme dobře všem, nejvíce však těm, kteří patří do rodiny víry". (Ga 6,10)

Staršovstvo Farního sboru ČCE v České Lípě