E-církev.cz <>
Autorem textu je Joel Ruml.
(25.1.2013, rubrika: Co hýbe s ČCE)
Každého ze zbývajících dvou kandidátů si umím představit na postu prezidenta republiky. Jeden z nich tam také zasedne. Své rozhodování však řídím tím, co bych u budoucího představitele státu rád viděl, asi proto, že mi to poslední léta chybělo.
Dobrý český prezident by měl být člověk,
1) kterému je vlastní nadhled vůči sobě samému,
2) který si cosi skrytého nehojí tím, že se musí prosazovat za každou cenu a neustále se chovat jako ten, kdo vzdělává nedoučené;
3) kdo nebude potřebovat usilovat o kariéru za každou cenu, zvlášť ne tak, že by se potřeboval vlichocovat;
4) kdo bude umět připomínat, proč náš národ potřebuje Evropu a svět a proč Evropa a svět mohou dobře existovat i bez nás;
5) kdo bude v cizině přijímán a vážen a kdo tak bude dělat i nám všem dobré jméno.
6) kdo po vzrušené první přímé volbě bude umět spojovat a sjednocovat, kdo se nebude potřebovat příliš radovat z vítězství a kdo bude ukazovat i těm, kdo jej nebudou volit, že chce, aby i oni s ním jednou byli spokojeni. Zkrátka, aby on byl tím, kdo nebude rozdělovat, ale moudře spravovat svěřené.
Mám ještě řadu dalších kritérií, uvádím jen některé. Zároveň vím, že moje kritéria beze zbytku nesplní žádný z kandidátů. Nečekám však, že prezident bude ideálně vyhovovat každému, to je nesplnitelné, ale měl by dobře motivovat a povzbuzovat k naplňování také toho, co stojí síly, odříkání a nasazení.
Z toho všeho mi vychází, že dám svůj hlas Karlu Schwarzenbergovi a k jeho osobě ještě přidávám:
1) on je pro mě autentičtějším ve vztahu k základním principům života než jeho protikandidát, nehledě na to, že mi je bližší věrohodností svého křesťanského vyznání;
2) právě proto, že žil delší dobu v cizině, myslím, že nabyl zvláštního pochopení pro naši malost vnější i vnitřní, a proto dovede dobře dávkovat impulsy pro růst naší hrdosti, kterou povznést tolik potřebujeme;
3) jeho styl humoru není laciný a podbízivý, ale moudrý a mně bližší.
Je nepochybné, že zhruba polovina národa bude výsledkem volby prezidenta potěšena a druhá zklamána. Podstatné je vědomě počítat s tím, že i po volbě budeme žít spolu a spolu musíme tvořit jeden národ. Dlouhodobě působící nesvornost nám jako malému národu vůbec nepomůže a napořád budeme spíše působit podivení než tvořivě přispívat k pokojnému soužití lidí a národů v Evropě.
Joel Ruml, synodní senior ČCE
text byl zveřejněn v nové rubrice Blog synodní rady na www.e-cirkev.cz.
