Správci Evangnetu
Autorem textu je Kateřina Horníčková.
(10.3.2010, rubrika: Oznámení)
Díky mimořádným historickým okolnostem působilo v českých zemích v období od husitství do porážky českého stavovského povstání v bitvě na Bílé hoře několik křesťanských vyznání. Vedle římských katolíků měli právní postavení zajištěno jen utrakvisté, zatímco Jednota bratrská, luteráni a kalvinisté fungovali mimo zákon pouze díky podpoře aristokratických patronů a slabé centrální moci. Příslušníci nekatolických konfesí se pokoušeli o legalizaci svého postavení, což se jim v plné míře podařilo prosadit až v tzv. Rudolfově majestátu o náboženské svobodě vydaném v roce 1609. Výstava divákům předvede výtvarnou kulturu českých nekatolických církví v období od husitské revoluce až do porážky českého stavovského povstání v roce 1620 a vydání Obnoveného zřízení zemského roku 1627, které v Čechách povolovalo vyznávání pouze katolické víry.
Výstava je členěna do oddílů, které představí výtvarnou kulturu utrakvistů, Jednoty bratrské, luteránů a kalvinistů a seznámí návštěvníky s tím, jak nekatolická vyznání chápala společenské a náboženské postavení umění a roli obrazů ve svém prostředí. Kromě obecněji koncipovaných částí výstavy, které se věnují problému zobrazování božských a svatých osob u nekatolíků, husitskému ikonoklasmu, vztahu českého utrakvismu k obrazům, a zobrazení Jana Husa, výtvarné tvorbě radikální Jednoty bratrské nebo ikonoklasmu v katedrále sv. Víta v roce 1619 představí díla z významných center českého nekatolictví jako byly například Betlémská kaple v Praze, Kutná Hora, Hradec Králové, Chrudim a vybraná umělecká díla, která jsou typická pro výtvarnou kulturu českých nekatolíků: iluminované liturgické rukopisy a malované epitafy.
Neučiníš sobě rytiny, ani jakého podobenství těch věcí, kteréž jsou na nebi svrchu, ani těch, kteréž na zemi dole, ani těch, kteréž u vodách pod zemí. Nebudeš se jim klaněti, ani jich ctíti...to nařídil Bůh Izraelcům jako druhé Přikázání Desatera. Klíčovým momentem, který spojuje reformační umění, je zásadní odklon od dosavadního chápání role náboženského obrazu ? obraz si nezaslouží uctívání, jakého se mu dostávalo v katolické církvi, ale plní jiné funkce: didaktické, dekorativní, memoriální a reprezentativní. Umění se tak zbavuje středověkých magických a náboženských funkcí a jeho nové funkce ve společnosti tak dostávají již novodobý, moderní ráz.
Výstava je průlomovým počinem, který si klade za cíl přesvědčit veřejnost o mimořádných kvalitách a mnohotvárnosti tvorby reformačních směrů v Čechách. Vůbec poprvé v naší historii představí umění celého reformačního hnutí od jeho počátků: od kritiky používání obrazů v náboženské praxi na konci 14. století přes rozkvět tvorby v utrakvismu a luterství až po obrazoborectví ve svatovítské katedrále r. 1619 a díla vztahující se ke konci reformace v Čechách. Předvede přes 120 významných - často i naprosto ojedinělých - uměleckých děl: soch, malovaných oltářních desek, skvostných iluminovaných rukopisů a církevního uměleckého řemesla, která jsou veřejnosti neznámá a často nepřístupná ? mezi nejvýznamnější patří dosud nikdy nevystavená Klaudiánova mapa Čech, Jenský kodex, Litoměřický graduál s vyobrazením Mistra Jana Husa, skvostný řezaný oltář Mistra IP z chrámu Matky Boží před Týnem, umělecké památky Kutné Hory i práce rudolfínského umělce B. Sprangera. Pro výstavu byla vybrána nejkvalitnější díla zastupující všechny v Čechách tehdy působící reformační církve. Výstava se dotkne i pozadí vzniku uměleckých děl a zájmů jejich objednavatelů.
Nejvýznamnějším dílem, které se na výstavě objeví, je originál utrakvistického iluminovaného rukopisu tzv. Jenského kodexu (Knihovna Národního muzea) z přelomu 15. a 16. století, který je obrazovou polemickou příručkou utrakvistického univerzitního teologa zaměřenou proti papežství. Toto dílo má jedinou známou obdobu v tzv. Göttingenském kodexu, který na výstavu přijede z Německa a od doby svého vzniku bude v Čechách vystaven vůbec poprvé. Dalším pozoruhodným dílem je dosud nikdy nevystavená Klaudiánova mapa Čech z r. 1517, která zachycuje tehdejší konfesijní příslušnost jednotlivých měst, její správní členění a v působivé alegorii vozu taženého dvěma spřeženími na různé strany karikuje tehdejší náboženské rozdělení Čech. Na výstavě je také představeno několik utrakvistických malovaných oltářních retáblů (z Libiše, Kutné Hory a Nového Bydžova), které dokládají skutečnost, že čeští utrakvisté si brzy po skončení husitských válek uvědomili mimořádně důležitou didaktickou a estetickou funkci obrazu v náboženské praxi a při propagaci vlastní víry. Pro utrakvistické prostředí pražského chrámu Panny Marie před Týnem byla také objednána vynikající solitérní díla, která svojí mimořádnou kvalitou popírají obecný názor, že nekatolíci nevytvářeli umění: socha sv. Jana ze sousoší Ukřižování od tzv. Mistra Týnské kalvárie z roku 1439, deskový obraz Bolestného Krista z doby kol. 1470 a oltářní deska se Křtem Krista od tzv. Mistra I.P. Snahu českých utrakvistů připomenout starobylost své církve představují monumentální iluminované liturgické knihy vzniklé v 16. století: Litoměřický graduál, Franusův graduál z Hradce Králové, Žlutický graduál a další, jež sloužily zpěváckým bratrstvům k reprezentaci i použití v chrámech.
Neobyčejně vysokou kvalitu měla umělecká díla vzniklá v prostředí luterských sborů zejména v severozápadních Čechách (např. sochařská výzdoba kostela v Krásném Březně, dnes uložená v Muzeu města Ústí n.L., epitafy z Jáchymova), kterou dodávali sochaři působící v sousedním Sasku. Ukázky vybavení sborů Jednoty bratrské upozorní diváka na málo známou skutečnost, že se i bratří, přes početné slovní deklarace, nevyhýbali např. v liturgických kališích a zejména knižních tiscích dekorativní a obrazové výzdobě. Závěr výstavy představí několik děl vzniklých v katolickém prostředí po Bílé hoře, která se přímo vztahují k pádu české reformace a oslavují vítězství katolictví nad protestanty.
Česká reformace iniciovala vznik bohatého fondu reformačních uměleckých a stavebních památek u nás, které jsou veřejnosti téměř neznámé. Cílem výstavy je seznámit návštěvníky se skutečností, že nekatolická vyznání působící v Čechách do počátku 17. století se zásadně vzdálily radikálním husitským protiobrazovým postojům a učinily z obrazu pevnou součást své náboženské praxe a prostředek vzdělávání, propagace vlastní víry i předmět městské, institucionální a osobní reprezentace. Zřejmým důsledkem tohoto faktu je skutečnost, že velké množství děl z nekatolického prostředí zaniklo v bouřlivé pobělohorské době, kdy byly ničeny jakékoliv památku připomínající nekatolickou minulost země. Mnoho děl se však právě v prostředí katolických chrámů dochovalo dodnes ? přizpůsobeny novému použití, upraveno a přemalováno. Rozpoznání jejich původní funkce a původu není jednoduché, ale umožňuje nahlédnout do výjimečné kapitoly našich i evropských dějin, kdy v Čechách vedle sebe žili příslušníci různých náboženských vyznání a s touto skutečností se museli vyrovnávat, jak cestou vynucené tolerance, tak ostrých sporů. V každém případě ale toto období po sobě zanechalo soubor významných a velmi kvalitních uměleckých děl, která jsou často veřejnosti téměř neznámá a zůstávají tak neprávem polozapomenutým kulturním dědictvím země.
