Jestli jsem to pochopil správně, autor je vysokoškolský pedagog, teolog, který někdy káže. (Ne každou neděli.)

Za těchto okolností není těžké vidět, v čem je přednost těchto kázání. Prostě v tom, že je tu kazatelem akademický teolog, pedagog, autor knih a článků. Každé slovo proto váží, za každou jeho formulací je četba, erudice a vidění existence rozličných teologických problémů. Kazatel tíhou svého povolání umí a chce o tom, co posléze z kazatelny sděluje, akademicky přemýšlet, hledat formulace, které akademicky obstojí. Jiní kazatelé se tohle učili též, i když nedosáhli univerzitní profesury. Ale když je potom univerzita vyplivla a oni se uchytili někde na sborech, převládla semletost provozem, myšlenková lenost, alibistické přesvědčení, že nelze být akademicky náročnými, a většinou samozřejmě limity vzdělanosti a inteligence. Proto tam, kde akademik Štefan váží každé slovo, vycpávají jiní kazatelé svá kázání frázemi, vatou, břečkou o tom, jak nás Pán Bůh má všechny rád a jak všechno dobře dopadne, jak je třeba poslouchat Boha a konzum jak je špatný. Nebo moralizování. Anebo zapomenutelné vyprávěnky o tom, co kazatel předevčírem viděl v televizi nebo četl na internetu nebo zažil v čekárně u doktora. Nebo povrchní pseudopolitický žvást.