Velice se mi líbí v článku o evangelické liturgické obnově to, co na toto téma řekl prof. Jan Štefan: "…základním liturgickým tvarem je každonedělní eucharistická bohoslužba."

Přestože by to v českobratrských evangelických sborech mohlo býti bráno jako "nošení dříví do lesa", není tomu tak. Proč? Protože bohoslužba s Večeří Páně, vysluhovaná každou neděli, není zde ani zdaleka samozřejmostí.

A víra v reálnou přítomnost Krista v eucharistii jako u Luthera. Věří v ni ještě vůbec někdo v ČCE?

Já :)

Trochu opožděně se také hlásím k víře v Kristovu přítomnost v eucharistii v souhlase s luterskými vyznavačskými spisy. Mám navíc tu výsadu a čest, že sloužím ve sboru, kde se slaví VP každou neděli. Marek Lukášek

Mohu se zeptat, co je míněno tím pojmem "reálnou přítomnost Krista v eucharistii jako u Luthera"?

Nevíte, proč se ta večeře slaví většinou ráno?

A proč se slaví v neděli, když poprvé to bylo ve čtvrtek a potom prostě tehdy, když se křesťané sešli?

A nevíte, proč se slaví na veřejnosti (v kostele), když Pán Ježíš i později učedníci ji slavili v soukromí, v menších skupinách a po domech?

1. Slavíme eucharistii tehdy, když se sejdeme, což bývá většinou ráno. Jistěže původně v apoštolském křesťanství to bývalo večer. Českobratrské názvosloví tady opravdu trochu "hapruje". Ale nakonec otázka zda ráno nebo večer není podstatná - oba dva časy jsou tradiční chvíle pro modlitbu. Já bych celkem byl pro obnovu večerních bohoslužeb, možná nejlépe v sobotu…

2. Spojujeme památku Ježíšovy poslední večeře s oslavou jeho vzkříšení, tak to máme 2 v 1 :). Ale není to dogma, v zásadě lze VP slavit v kterýkoli den a tak se to i v tradičních sborech ČCE občas děje.

3. Raněkřesťanské lámání chleba po domech odpovídalo dobovým možnostem. V mém sboru sice máme eucharistii vždy v kostele, ale ten je tak malý a bývá nás tak málo, že se jedná o malou skupinu počtem srovnatelnou s apoštolskou situací. Kouzlem nechtěného prožíváme velmi privátní chvíli a občasní návštěvníci odjinud nás většinou nezneklidní. Mnohasethlavá shromáždění jsou v ČCE ostatně spíše výjimečná… MPL

Ohledně "reálné přítomnosti" jsem našel na Wikipedii zajímavý text:

"Je sporné, zda se reformované pojetí ještě vejde do definice reálné přítomnosti, jak s ní operuje theologie pravoslavná, katolická a luterská. Přesto se reformovaní brání ztotožnění své nauky s pojetím čistě symbolickým. Je možné, že tradiční spor luteránů a reformovaných o tuto otázku je do velké míry způsobem rozdílným filosofickým aparátem, užívaným pro formování stanovisek.

V praxi není nezvyklý rozpor mezi vyznavačskými texty a názory laických věřících reformovaných církví, kteří nauku své církve mylně pokládají za čistě symbolickou."

Děkuji Vám za pěkně a jasně dané odpovědi. Myslím, že právě tyto praktické záležitosti ukazují, že mluvit o nějaké "základní liturgické formě" je namyšlené a neodůvodněné. Že k biblické praxi se naše liturgie často přibližuje opravdu jen "kouzlem nechtěného", smím-li Vás citovat.