1. Slavíme eucharistii tehdy, když se sejdeme, což bývá většinou ráno. Jistěže původně v apoštolském křesťanství to bývalo večer. Českobratrské názvosloví tady opravdu trochu "hapruje". Ale nakonec otázka zda ráno nebo večer není podstatná - oba dva časy jsou tradiční chvíle pro modlitbu. Já bych celkem byl pro obnovu večerních bohoslužeb, možná nejlépe v sobotu…

2. Spojujeme památku Ježíšovy poslední večeře s oslavou jeho vzkříšení, tak to máme 2 v 1 :). Ale není to dogma, v zásadě lze VP slavit v kterýkoli den a tak se to i v tradičních sborech ČCE občas děje.

3. Raněkřesťanské lámání chleba po domech odpovídalo dobovým možnostem. V mém sboru sice máme eucharistii vždy v kostele, ale ten je tak malý a bývá nás tak málo, že se jedná o malou skupinu počtem srovnatelnou s apoštolskou situací. Kouzlem nechtěného prožíváme velmi privátní chvíli a občasní návštěvníci odjinud nás většinou nezneklidní. Mnohasethlavá shromáždění jsou v ČCE ostatně spíše výjimečná… MPL