1. Ó hlavo plná trýzně, běd, ran i soužení, ty zřídlo věčné přízně, z níž spása pramení; ó hlavo, ozdobená ctí, slávou s výsosti, jak velká stihla změna tě lidskou hříšností.
2. Tu tvář, tak ušlechtilou, že hříšník se jí bál, teď bezohlednou slinou s výsměchem poplival! Jak pohasly tvé oči, jak rty tvé zsinaly – proč tě tak krutě mučí, zač tě tak ztrestali?
3. Tvé břímě mé jsou hříchy, a já jsem zavinil, zač, Beránku ty tichý, tak tvrdě trestán byl. Ježíši, spásy zdroji, své milosti mi přej a pro tu lásku svoji mne za hřích netrestej.
4. Můj Pane, v tuto chvíli, dovol mi s tebou být, když mizí tvoje síly, nechci tě opustit. Až chladná smrt tě zajme a obestře tě tmou, já chci tvé tělo, Pane, horoucně obejmout.
5. Vždyť jestliže v tvých ranách se, hříšný, najít smím, pak ani v smrti branách tu radost neztratím. V tvé smrti život přijmu a krev tvá nevinná, ta zahladí mou vinu, má spása jediná.
6. Mé díky přijmi vřelé, nejdražší Příteli! Má duše, dokud v těle, v tobě se veselí; a když čas rozdělení i mně se přiblíží, mým mocným potěšením buď smrt tvá na kříži.
7. Jak pevná štít mi zjev se ve smrti hodině, nechť v tobě najde srdce bezpečí jediné. Když do tmy propadá se, ať tebe víra zří – kdo tobě odevzdá se, pokojně zmírat smí.
