1. Z pravé víry vzchází / láska, jež z rukou Krista / vše darem přijímá, / nedává hněvu místa; / neb všecko k dobrému / vede náš Spasitel, / jímž rovně milován / přítel i nepřítel.
2. Hle, jak nepřátele / nevděčné Bůh miloval, / své jediné dítě / v hořkou smrt za nás vydal. / Kdo to ve víře zná, / srdcem rozvažuje, / v lásce se roznítí, / vždy víc utvrzuje.
3. Jako sám Bůh s námi / naložil, tak my čiňme / bližnímu našemu, / dobrým se odplacujme. / Jestli on zlořečí, / za to mu žehnejme, / v potupě, v posměchu / čest jenom hledejme.
4. Pakli ukládáním / kříže nás Bůh zkušuje, / víra trpělivá / to břímě nadlehčuje. / Na místo reptání / modlitbu nám dává, / působí naději, / že bolest ustává.
5. Z toho se učíme / bídu svou poznávati. / Kristovu pak milost / v ponížení vzývati, / na sobě nestavět, / jemu důvěřiti, / za nic se pokládat, / z Krista svou moc míti.
6. Kdo v Krista uvěří, / on obdaří ho mocí / ochotně, ze srdce / činiti dobré věci; / svévolnost opustí, / nic mu nepřekáží / v štěstí i v neštěstí / kráčet v bázni Boží.
7. Zkoušej se již dobře, / zda Kristus v tobě živ jest; / to přec víra žádá, / v pravé víře není lest; / ta ospravedlňuje / a chuť k ctnostem dává, / neboť posvěcuje, / růst v Krista pomáhá.
8. Ó Pane, rozmnož již / sám ve mně pravou víru, / bych mohl míti tak / tvých skutků hojnou míru. / Kde světlo přebývá, / tam zář též vychází; / tys můj Bůh a můj Pán, / já zde tvůj příchozí.
