1. Pane, tys mne zkusil, / tobě tajno nic není; / znáš všecka má hnutí / i všecka má činění; / rozumíš zdaleka / i mému myšlení, / všech mých cest povědom / jsi bez omýlení.
2. Dříve než pomyslím / slovo na jazyk vzíti, / prv než co začínám, / již ty to ráčíš míti / v své povědomosti. / Ó divné umění, / mnohem vyšší, než mně / možné k vystižení!
3. Kam bych tedy, Pane, / od tvého Ducha zašel? / Zda bych někde místo, / kde bych se ukryl, našel? / Vstoupím-li na nebe, / zdali ty tam nejsi? / Sestoupím do hrobu, / i tam přítomen jsi.
4. Vzal-li bych k létání / i jitřní záře křídla, / abych při nejdalším / moři hledal si bydla: / i tam by mne stihla / pravice tvá božská, / neb ty obkličuješ / i místa zámořská.
5. Dím-li pak: "Aspoň tmy / skryjí mne v mém soumraku", / ani to nic není / tvému jasnému zraku: / nebo noc jako den / svítí tvé jasnosti, / i tma jako světlo / tvé prozřetelnosti.
6. Ó divné umění, / ó předrahá myšlení! / Jsou mi nesčíslná, / neb jsou bez obmezení. / Tvůrce můj, chci tobě / sloužit v pobožnosti / a všecko k tvé chvále / činit dle možnosti.
7. Vyzpytuj mne, Bože, / a poznej má myšlení; / zkus mne, chodím-li já / dle tvého zaslíbení; / bludnými cestami / nedej mi choditi; / rač mne ustavičně / cestou svou voditi!
