Roman: Naprosto chápu, že se z církve lidové stáváme církví vyznavačskou. Jenže pro mě je to signál, že musíme pracovat ještě intezivněji. Rozhodně odmítám, co mi zní z Tvého příspěvku (a jsem si jist, že to tak ostře nemyslíš) - "lidová církev je mrtvá, věnujme se naplno vyznavačské církvi".
Chci tím říct - zbytky lidové církve je nutné zachovat a naopak podporovat, jako "zdravý základ" pro sbory. Křest dětí sem neodmyslitelně patří. Protože se mění církev z lidové na vyznavačskou, znamená to, že musíme intezivně provozovat misiji (nebudu se zabývat formou). A pokud budeme intezivně provozovat misiji, jistě se přitom "svezou" i pokřtěné děti, pozůstatek lidové církve. Ostatně - vyznavačská generace je dobrým základem pro další generaci lidové církve.
Souhrn - (čistě) lidovou církev a (čistě) vyznavačskou církev vnímám jako dva extrémy jedné sinusoidy. Kde je vyznavačská církev, stane se lidovou (jinak bych považoval takové křesťanství za povrchní). Kde slábne lidová, musí přijít vyznavačská a o té už jsem psal, je to v mých očích nekonečný koloběh. Kdo v církvi je, ať děti křtí a do církve přivádí.
David: Tím se dostávám i k Vašemu příspěvku. Jeden kněz to velice ostře káral - "kdo nechá své dítě pokřtít a pak jej k víře nevede, jako by plivnul Pánu Bohu do očí". Po křtu je výchova k víře (a díky, že to zmiňujete - příkladem!) naprostou samozřejmostí. Pokud se tak neděje, opět se bavíme pouze o nevíře (nebo pouze povrchní víře).
Křesťan samozřejmě je odvozen od nadávky "kristovec", ale co se křtu týká, odvolám se postupně na již zmíněná vyznání - křest je "obmytí od hříchu přirozeného" (B); "křest je pro spásu nezbytný" (A) význam křestu pak je "křest tedy udržuje v paměti a obnovuje nesmírné Boží dobrodiní, prokázané lidskému pokolení" (2H).
Speciálně o křtu dětí si dovolím pak vypíchnout - děti jsou "skrze modlitby a křest Bohu obětované, na milost se přijímají podle mnohých Písma svatého důvodů". (Č) "Poněvadž křest namísto obřízky vydán jest, která i od dítek přijímána byla podle Božího nařízení hned osmého dne po narození (
1 Mojž. 17, 12)" (B).
Chci tím poukázat na dva fakty - žádný z argumentů čyř zmíněných konfesí nepovažuji za překonaný nebo dobově/situačně podmíněný, jak naznačoval Roman. A podruhé - je nesporné, že již novokřtěnci, kteří jsou (2H) a (A) vyznáním odsouzeni přišli s výkladem "svobodného přiznání se k víře podle apoštola Pavla". Proč opakovat diskuzi, která již proběhla? Proč se nepoučit?
