"…jako flus na čisté sklo.."(!) abych citoval jednoho z autorů průvodce
ČCE (str.103), právě tak se na mě neodbytně lepí jedna otázka: je toto opravdu právě to, co o sobě chceme jako
ČCE sdělit? Jestli ano, pak je to smutné. Stejně jako v případě před lety vydaného "vojenského" letáku o
ČCE, i zde se dozvímne mnoho praktického, ale o duchovním životě církve opravdu pramálo (nemá právě o toto Církvi jít především?). Kdo jako duchovně žíznící a lačnící po slovu Božím dostane do rukou tento materiál, těžko říci, co si o nás pomyslí. Vedle velikého objemu praktických informací, a všemožné (skutkařské?) praxe se jako Popelky krčí pár hesel, které se víry a směřování církve týkají (Křest, radostně jsem uvítal i tón Členství v církvi, ale i pár dalších..). O Bibli, svátostech, o našem křesťanském vyznání, o misii se v tomto Průvodci prakticky nedočteme. I článek "Kalich" nepojednává o Večeři Páně, ale spíše o odznaku naší církve (katolíci kříž, my kalich..). Velmi mě to mrzí, zvláště v tuto chvíli, kdy si po 90 letech připomínáme kořeny, ze kterých naše
ČCE vyrůstá. Krátce: s odkazem na článek z MfD, který myslím výmluvně hovoří o tom, co si o nás a našich podobných aktivitách lidé mimo církev myslí (
http://databen.wz.cz/2007/sjezd07-mfd.htm) mám dojem, že se i při tvorbě tohoto sborníku "více kamarádilo než věřilo". Neboť co si pomyslet o Průvodci, který smlčuje podstatné duchovní věci, o Bohu hovoří pramálo, zato se z něj člověk dozví, že i farář umí mluvit jako dlaždič a chodí do hospody… Velmi tedy doufám, že se Průvodce mýlí. I když jsou v něm i povedené příspěvky, celkové vyznění mi přišlo dost tristní a doufám, že takhle už se prezentovat nebudeme.
Jan Kupka, Krabčice