Co je vlastně křest? Ani u této zdánlivě snadné otázky není jednoduché nalézt přijatelně správnou odpověd. Starozákonní izraelské očistné koupele velekněží před obřady?Pouze symbolický akt?Nebo vztah lidského ducha s Božím Duchem?Je nezbytný jakkýkoli prostředník?A otázek vyvstává daleko víc, ale málokdo se jimi zabývá.

Příteli, prostuduj katolický, pravoslavný, nebo velký luteránský katechismus. Tam vše najdeš.

Dost naivní předpoklad, nemyslíš?Většinou to vše pochází od lidí, i když mnohdy moudře napsané.

Čti Písmo, tam to všechno je. Křest je zajímavá otázka, posledních pár měsíců mne poněkud zaměstnával, protože jedna se sestra požádala o křest. Do té doby mi bylo vše jasné, ale najednou jsem zjistil , že se musím podívat na otázku křtu znovu. Byl jsem docela překvapen jaký obraz křtu mi Písmo ukázalo, netušil jsem kolik lidského nánosu jsem v sobě nosil. Kolik tradic, představ, … a jak biblický křest byl najednou jiný a dokonale jednoduchý. Stručné shrnutí by mohlo znít, kdo uvěří a pokřtí se, osobně mne nejvíce oslovil správce pokladny. Skutky 8:26-39. Nejvíce přímá jasná otázka, Hle voda, co brání, abych byl pokřtěn? V té otázce je skryto velmi mnoho o křtu. Žádné křty bez víry, žádné přípravky ke křtu, žádné doporučení ke křtu, žádné podepsané sliby ke křtu, žádné divadlo a bílé kapesníčky dojatých rodičů… kdo uvěří a pokřtí se, dalo by se říci, křest je viditelným projevem neviditelné změny proběhlé v srdci člověka, veřejným vyznáním Ježíš Kristus je i můj Pán. O křtu by se dalo napsat ještě mnoho, ale na začátek stačí si uvědomit, že křest je první jednoduchou poslušností znovuzrozeného člověka, je to pokyn pro toho kdo uvěřil od Pána.

Muj Dalibore. Svata cirkev ti vše ráda předloží.

Dovolil bych si odpovědět pouze na první větu v textu – "Co je vlastně křest?" Domnívám se, že z hlediska náboženského života jde pouze o mechanický, formální a symbolický akt. Z hlediska moderní a hlavně svobodné duchovní víry, jde o přežitek, o naprosto postradatelný prvek v duchovním životě moderního člověka. Znám mnoho lidí, kteří nejsou členy žádné organizované náboženské společnosti a jsou mnohem náboženštější než někteří pokřtění členové církví. Pokud je mi známo, tak křest znamená, že člověk odkládá starý oděv (život) a obléká nový. Jde tedy o proměnu. Ale o jakou proměnu? Fyzickou asi ne, tak tedy spíš psychickou, duchovní. Podle zkušeností s některými "křesťany" ani o té nelze vždy hovořit. Tak toto také asi nebude to pravé. Snad proměna vztahu Boha k člověku? Bůh by ale měl milovat všechny lidi stejně, ať jsou pokřtěni nebo ne, vždyť všichni lidé jsou jeho dílem, jeho dětmi. K tomu bych se tedy také nepřikláněl. Jak by mohl člověk úkonem křtu změnit názor všemohoucího Boha? Dovolte mi příměr. To je jako by chtěl vrátný ve fabrice radit a korigovat rozhodování ředitele. Žádný šéf si nenechá od svým podřízených, s prominutím, kecat do života. Co zbývá? Napadá mě pouze to, co jsem již uvedl na začátku. Jde o atribut starého a přežitého náboženství, který je pro osobní svobodnou víru naprosto nepotřebný.