Nechci do této debaty zasahovat, zvláště v době, kdy je na Evangnetu nebývalý chaos. Hlavně ale nevím, oč jde. Jen jedna poznámka: i mnozí členové Pastýřských rad se dmnívají, že jsou kompetentní řešit spory jako nějaký soud. Fakticky se na Pastýřské rady nemůže obracet kdokoliv s jakou koliv stížností, k tomu tyto rady zřízeny nejsou:
C/3/2
Pastýřskou službu vyžadují zvláštní případy, kdy starší či kazatel poruší závazky svého pověření, svým působením porušuje vyznání a učení
ČCE vyjádřené v konfesích, jak na ně odkazuje preambule k církevnímu zřízení, při své činnosti nedodržuje církevní zřízení a řády a tím ohrožuje vážně sborové a církevní společenství, oslabuje vztah členů k církvi, vyvolává pohoršení ve veřejnosti (např. rozvratem rodiny, projevy ziskuchtivosti, pomluvami). Patří sem rovněž případy, kdy kazatel poruší kazatelský revers.
C/5/3
Rada jedná podle potřeby. Podnět k zahájení jednání může dát písemným podáním u předsedy rady kterýkoli starší, kazatel, správní orgán nebo shromáždění církevního sboru, Diakonie
ČCE nebo jejího střediska a komise hospodářské pomoci jmenovaná synodní radou podle Pravidel hospodářské pomoci. O projednání případu může požádat i sám dotčený starší nebo kazatel.
Zda odpovídá spor Šťastný-Teringel článku C/3/2 je diskutabilní. Je-li br. Šťastný kazatel, presbyter atd., nevím. Ale jen úzce definovaný okruh osob se smí na Pastýřskou radu obracet, nestačí být jen členem
ČCE. Ten se musí obrátit se stížností na staršovstvo farářova sboru, nebo podle míry závažnosti sporu klidně i na soud.