Marta napsal(a):
Známe Mnichov a obsazení Československého pohraničí.
Známe bratrskou pomoc 1968.
Zralý a promyšlený názor nemám, snad jen že je vhodné respektovat hranice
druhého - osobního prostoru, bytu, i státu.
Marto, když chcete vygenerovat křesťanský náhled na nějakou dějinnou událost, v tomto případě tureckou intervenci do kurdských oblastí Sýrie, těžko postupovat jinak než určitou vnitřní prací s evangeliem, objektivně tedy s novozákonním textem. Tam ale o respektování hranic zemí, o "mé zemi", "tvé zemi", "naší zemi", "jejich zemi" najdete akorát velké a významné mlčení. Historické hranice území vznikaly velmi často, pokud ne převážně jako výsledek minulých válečných konfliktů. Můžete trvat z pragmatických důvodů na jejich konzervování, ale netvařme se, že vznikly jako nějaké posvěcené danosti. Hranice zemí jsou postavené na kostech dřívějších mrtvých a padlých, vlastních i cizích. No ale v Novém zákoně se o povinnosti nebo prospěchu hájení hranic nic nepraví. Tam se máte starat o Boží království, které není z tohoto světa, milovat bližního svého a upřednostňovat ho, setkávat se s Bohem ve společenství (dejme tomu v církvi), v rodině, v modlitbě. Válčení křesťana se v Novém zákoně nepředpokládá, nepožaduje, jedná se o silně pacifistické a apolitické učení. Snad leda u takového nacismu, naprosto antikristovského režimu, který loupí cizí území a vykonává tam genocidní praxi, je nějaká obrana nejzákladnějších mírových hodnot myslitelná. Ale jinak se na válčení dívá evangelium evidentně nepříznivě.