Myslím, že je dobře, že se to tak děje, že je to služba především pro členy oněch sborů, kterým schází jejich kostel. Že to tak může být vedle toho, co jsme tu otevřeli jako "TV ekuménu". Že někdo dá přednost svému známému prostředí, svému kazateli.
Moje nejvážnější otázka k oněm nahrávkám zní: a jak tedy vnímáme bohoslužby? Co to znamená "být v kostele"? "Zažít kostel"?
Několik těch nahrávek vypadá tak, že farář stojí v prázdném kostele a jeho hlas má velké dozvuky. Nebylo by lepší natáčet někde v menší místnosti?
Někdy je farář zabírán zdálky, jak stojí za stolem Páně a pak na kazatelně, to už je od kamery bratru možná 20 m. Co znamená onen volný prostor mezi virtuálním divákem a kazatelem? Potřebujeme ho v běžné neděle - třeba jako distanci mezi mnou a slovem Božím? Nebo je to v neděle jen nutnost veřejného prostoru a lepší by bylo sdělovat slovo co nejvíce face to face?
