Tedy něco k doplnění a diskusi: Dokonalý farář je podle mě ten, který má zralou víru v Boha, v němž má základní oporu a jemuž důvěřuje navzdory existenciálnímu odcizení našeho stvoření a Boží skrytosti. Uvědomuje si, že je ospravedlněný hříšník a že není dokonalý. Zná svá obdarování, která se snaží rozvíjet, zná své výšiny, ale neméně své "nížiny", svou zlost, své stíny duše, svůj trám v oku, který nepromítá na ostatní. Z toho vyplývá, že i při své činnosti si uvědomuje své meze, to, že ve své službě nemůže perfektně dělat všechno. Zvláště se má na pozoru, aby nefušoval do řemesla Duchu Svatému a nesnažil se za každou cenu vykazovat se nějakými výsledky (což je zrovna problém dnešního "světa"): třeba zrovna v misii či ve svém osobním životě, který by za každou cenu chtěl prezenotvat jako údajně příkladný. Dále mě napadá: Zná nejen Písmo, ale i církevní tradici, v níž je zakotven, a obojí dokáže kriticky interpretovat (v kontextu modlitby). Ale nejen to: orientuje se v současném myšlení (filosofii) a kultuře (umění, literatuře, politice, náboženství atd.) odkud se snaží zaslechnout znamení času a odkud přijímá to dobré. Z tohoto hlediska je potom dobrá naděje, že jeho kazatelská služba bude pro členy sboru posilou.

Zatím mě více nenapadá.Howgh.