Při náhodném "brouzdání" po síti mě zaujal nadpis o současné protireformaci v naší zemi. Autor(pan Šafařík) se v ní zlobí především na fakt, že se obecné povědomí o jezuitském řádu dostává do opačného extrému, než jak tomu bylo do roku 1989. Své tvrzení opírá o jisté ocenění dokumentu Nejsme anděle…, jenž pojednává právě o jezuitech a dále o novější odbornou knižní produkci. Tento článek ve mě, jako studentovi doktorského studia českých a československých dějin vzbudil nemalé rozpaky. Šafařík v něm zazlívá autorům odborných textů (Bílí, Čornejová atd.) jejich předpojatost a neschopnost nadhledu. Přijde mi neseriózní obviňovat tyto badatele z obecně vžitých tezí a nemít pro své tvrzení podpůrný argument. Mám na mysli např. tvrzení, že jezuité sloužili temným mocenským cílům katolické církve a Vatikánu po světové hegemonii, která má trvat do dnes, popř. odspození působení jezuitů v českých zemích v 17. a 18. stol., jejich podíl na utrpení českého národa apod.Boužel autor pouze nadhodí obvinění (jinak celkem frázovité a čtenářsky nebo posluchačsky vděčné) a nijak dále se nesnaží své tvrzení doložit. Přitom zpochybňuje mnohaletou badatelkou práci např. Do. Čornejové, která patří v domácí historické obci bezesporu k autoritám na dané téma. Autor textu je fimový publicista a podle toho vypadá i jeho hodnotící hledisko. Poukazuje na problém, není schopen jej však doložit nebo historický fakt (pálení knih, pronásledování kacířů) vyložit v dobovém kontextu. Nechci zde působit jako obhájce jezuitů (ačkoliv některé znám a jako lítí hubitelé mi nepřipadají), ale články založené na plochých frázovitých tezích do Literárek, nebo k širšímu čtenářstvu nepatří.