Dá se tu dobře ukazovat, jakou absolutní otrlost vůči utrpení zvířat mívají křesťané - pravděpodobně se jedná o cosi více než individuální zlo a bezcitnost: jsou k tomu zřejmě nějakým nasměrování křesťanských a hlavně asi židovských, starozákonních svatých textů vedeni. Jedná se o nejupadlejší, nejvulgárnější polohy starozákonního antropocentrismu, počínaje Gn 1,26; 28, o naprostou absenci legitimity zvířecího života v židovském monoteismu (zvíře není ve své spontaneitě schopno pojmout přísnost Tóry a pokud tedy nepřináší hospodářský užitek, nestojí jeho život ani jeho utrpení za řeč).