Domnívám se, že na něco takového se dá chodit jenom ze setrvačnosti nebo prostě z nezbytí. Za mě bez šance oslovit někoho, kdo není loajální insider důchodového věku. Mě tu kromě hodně povrchní etiky, která zní jak nařadění Karafiátovi Broučci, nejvíc dráždí útěšné proklamace Boží péče o nás a o svět. To se pak někdo podívá třeba na film Volyň, který ukazuje etnické běsnění a genocidu na Ukrajině za druhé světové války, svět tak šílený a apokalypticky násilný, že z něho je smrt vysvobozením, a najednou vidí, jak zůstávají podobné útěchy jenom ornamentem nedělního křesťanství. A pak okolo sebe, v naší dnešní poklidné Střední Evropě nezasažené etnickým čištěním nachází v životě bližních tolik nevyřešeného a neřešitelného… Rozhodně bych se styděl nabídnout těm, kteří se setkávají s rodinnými konflikty, dluhy, exekucemi, zklamáním v blízkých, s nemocí, bolestí a umíráním to, co nabízí recenzovaný kazatel.