ZPRÁVA SYNODNÍ RADY

I. REFERÁT

1. Ve srovnání s předchozím obdobím došlo k novému rozdělení jednotlivých referátů mezi členy synodní rady. Kromě referátů, které mi z moci úřední příslušejí (tj. Život a vyznání církve /Evangelizace a misie/; Sbory a pracovníci; ETF a Vikariát), mi ještě připadly referáty Duchovenská služba v armádě a Vzdělávání laiků.
2. Do uzávěrky zpráv před synodem jsme byli ve funkci o trochu více než pět měsíců, proto zpráva synodní rady nemůže být jiná než neúplná, navíc poznamenaná skutečností, že nově zvolení – všichni poprvé – potřebují jistý čas k seznámení se s problematikou chodu kanceláře a sladěním mnohých nároků a očekávání, která s nástupem do funkcí vyvstala.
3. V úvodním čase ve funkci jsem se věnoval seznamování se s tím, co do jednotlivých referátů spadá, příp. spadat může. Zatímco zpráva za referáty Život a vyznání církve a Sbory a pracovníci žádá, aby seznamování probíhalo zejména při cestách a návštěvách sborů a seniorátů, tudíž je polem neustále otevřeným až bezbřehým, seznamování s obsahem jiných referátů probíhalo na rovině setkávání s jejich zástupci, resp. představiteli (s profesorským sborem ETF, příp. s děkanem fakulty; se studenty – jak prvního ročníku, tak i kandidáty církevní služby). Vzdělávání laiků mně bylo nejbližší, jelikož jsem se dlouhá léta činnosti PO laiků účastnil. K referátu Duchovenské služby v armádě se vztahovalo setkání s hlavním kaplanem, s poradcem ministra obrany pro duchovenskou službu a účast na jedné vojenské recepci, kromě neoficiálních a na funkci nevázaných setkání s vojenskými kaplany církve. Připadla mi – spolu se sestrou synodní kurátorkou – rovněž funkce (povinnost??, právo??) vyjadřovat se k otázkám navenek a do jisté míry formulovat stanoviska blízká mínění evangelické tradici a zbožnosti.
4. Jak je patrné z výše uvedeného – setkání jsou to rozmanitá, pestrá jsou témata rozhovorů, a proto je složité zprostředkovat synodálům jejich souhrn. Rozmanitost a pestrost církevního života a myšlení je širší než jsem čekal. Setkání s církevní rozmanitostí je asi mým nejsilnějším dojmem zatímního pozorování života církve. S tím souvisí ovšem i vyznání, že je nemožné shrnout a vyjádřit názor a mít jej za pohled církve. Zároveň chci zdůraznit, že rozmanitost této církve je mi milá a takovou zůstává až do chvíle, kdy se z pestrosti stává zaklínadlo, jež brání možné domluvě. Z naznačeného vyplývá, co se snadno může stát největší komplikací pro církevní život a jeho vedení. Z toho rovněž vyplývá souvislost s posledním bodem této zprávy.
5. Aktivity související s kázáními, služebnostmi (vizitacemi, ordinacemi, instalacemi SV a pochopitelně též s mnohou účastí při příležitostných a slavnostních událostech sborů církve) jsou pěkným obohacením někdy únavné úřednické náplně funkce synodního seniora. Vážím si toho, že jsem sbory církve zván, že mám čas i prostor pro přípravu kázání a přednášek, a doufám, že i pro sbory církve nejsou takové výjezdy pouze formálními návštěvami. Nepřímo do této kapitoly spadá též účast při mnohých pozváních přesahujících rámec církve. Života církve se někdy týkají pouze okrajově, tváří se však jako důležitá pro její život. Za vstřícné pomoci pracovníků ekumenického oddělení hledám moudrost k rozpoznávání, kde je nutné být a kde nikoliv. Někdy se však ani důkladným výběrem nezbavím dojmu, že plním pouze reprezentační roli, na jejíž ovoce třeba asi dlouho (možná marně) čekat.
6. Synodní senior je svou každodenní přítomností spojen s ústřední církevní kanceláří (ÚCK). Moje vděčnost patří pracovníkům za citlivé uvádění do úřadu, pokusím se tuto vděčnost zhmotnit do pomoci při zlepšování toho, co někdy skřípe a co zlepšit v jejím chodu bezpochyby lze.
7. Není možné se vyhnout tomu, co z různých stran znělo od nástupu SR – tázání po vizi a následné výtky, že jsem (jsme) se zdráhal(i) vizi vyslovit a konkretizovat. Stručně lze říci jediné – pokud každý mírou své odpovědnosti zamíří k tomu nebýt jako církev pouhou institucí a být věrnou částkou Kristova lidu, zcela jistě nebude nijak originálním vizionářem. Přesto však to je dostatečná a dostatečně náročná náplň, která, půjde-li žádoucím směrem, samozřejmě bude mít dopad i do konkrétních aspektů působení a existence církve. Obracím se s prosbou na synodály, kazatele a kazatelky, členy a členky staršovstev, stejně jako na všechny věrné členy církve, aby toto směřování měli za přední motto života sborů a církve s nadějí, že to je cesta, která se, myslím, těší přízni nebes.

REFERÁT II.

Je tomu právě rok, co byla zvolena nová synodní rada. Pro 2. zasedání 31. synodu podáváme zprávu o našem působení, které v těchto dnech dovrší právě šest měsíců. 22. listopadu 2003 se konala instalace a v prosinci 2003 jsme se ujali svých nových funkcí. Měli jsme a máme na co navazovat. Nepředstavili jsme naší církvi ani veřejnosti novou vizi.Vidím to tak, že nás Pán Bůh postavil do služby, ve které máme pod Jeho vedením pracovat k dobru církve, koordinovat její rozmanitou činnost a zároveň působit i jako její zástupci ve vztahu k veřejnosti i ke státu. Na zevrubné hodnocení naší práce uplynula ještě krátká doba; přesto bychom rádi na synodu slyšeli ohlasy na naše šestiměsíční pracovní období.

Nová synodní rada pozměnila rozdělení referátů minulé synodní rady a tím i odpovědnost za poradní odbory. Do mého referátu patří správa církve, restrukturalizace církve, péče o zahraniční sbory na východ od naší republiky, Jeronymova jednota. Zároveň jsme spolu s br. synodním seniorem zodpovědni za komunikaci s veřejností, resp. s médii,ve spolupráci s mediální pracovnicí s. Ivanou Benešovou, a s 2. náměstkem syn. kurátorky br. Pavlem Proskem spolupracujeme v otázkách vztahů církve a státu.

Prostřednictvím zpráv o jednání seniorátních výborů, o vizitacích ve sborech i z podzimních zasedání konventů se pomalu seznamuji s problematikou sborové a seniorátní činnosti. Jsou to pro mne nové a cenné zkušenosti, které hodně vypovídají o životě církve. O svých poznatcích referuji na schůzích synodní rady. Přiznám se však, že se těším na osobní setkávání ve sborech i v seniorátech. I v  duchu představ minulé synodní rady chceme tato setkávání realizovat. Přivítali jsme možnost sejití synodní rady a představitelů seniorátů v únoru 2004. Na podzim bychom rádi takové setkání znovu uskutečnili.

Otázka restrukturalizace církve je otázka koncepční. Půl roku je na promýšlení této koncepce krátká doba. Přesto je tato otázka živá,složitá a souvisí samozřejmě s ekonomickou situací sborů i celé církve. Personální fond je pro řadu sborů zátěží; na druhé straně, v souvislosti s otázkami vztahů církve a státu je to jediný způsob, jak jako církev přežít v případě realizace odluky církví od státu. Synodní rada se touto problematikou opakovaně zabývá; více o tom je v referátu 1. náměstka syn. kurátorky br. Pavla Stolaře.

Restrukturalizace církve je společný úkol. Musí vycházet z místních podmínek, z finančních možností sborů i církve a v neposlední řadě také z počtu kazatelů a kazatelek. Je to také dlouhodobý úkol. Nelze jej však na dlouho odkládat.

I v péči o zahraniční evangelické sbory "na východ” od naší republiky máme na co navazovat. Nová synodní rada díky koordinátorovi pro sbory na Ukrajině, v Chorvatsku, v Srbsku, v Rumunsku br. Petru Brodskému je o životě v těchto sborech dobře informována. Jejich věrnost odkazu předků a vytrvalost ve víře v prostředí leckdy až nepřátelském je obdivuhodná. Máme zájem prohlubovat s nimi spolupráci i rozšiřovat možnosti pomoci, zvláště duchovní. Týká se to i sboru v Zelově.

Zastupuji synodní radu v ústředním představenstvu Jeronymovy jednoty a tím na sebe přijímám povinnosti, které z této funkce vyplývají. Spolupráce s předsedou představenstva br. J. Tomáškem i s ostatními členy představenstva i se s. Alicí Pištorovou z kanceláře JJ je vynikající.

Ráda bych se ještě zmínila o činnosti poradního odboru organizačně – právního, jehož jsem ze své funkce členkou. Do jeho činnosti bolestně zasáhla nemoc jeho předsedy br. Karla Matějky. Přesto mu patří dík za neúnavnou práci pro synodní radu i pro celou církev. Tato práce je nepostradatelná. Chci poděkovat těm členům POOP, kteří zůstali, i těm, kteří se k práci nově připojili.

Nedílnou součástí práce – převzaté po mé předchůdkyni, s. Lydii Roskovcové, která se touto problematikou zabývala s velkým nasazením - jsou vztahy mezi státem a církví. K tomu patří i vleklá jednání kolem novely zákona č. 3/2002 Sb, která ještě většinou měla na starosti s. Roskovcová. Členové nové synodní rady se hned v lednu představili ministru kultury Pavlu Dostálovi a jeho spolupracovníkům. Jednali jsme i s panem poslancem Talířem, který je předsedou klubu KDU - ČSL ve Sněmovně. Zdá se, že projednávání novely zákona č.3/2002 Sb. v Poslanecké sněmovně není zatím na pořadu dne. Snažíme se být i v kontaktu s našimi poslanci, ale plánovaná schůzka na půdě synodní rady se zatím z časových důvodů neuskutečnila.

Také řešení majetkových problémů církví a jejich financování je velmi složité. Nemáme nejnovější informace o vývoji této situace; stát vydává na financování církví téměř 1 miliardu Kč ze státního rozpočtu. Zda tomu tak bude i v příštích letech či zda se vývoj bude ubírat směrem k větší nezávislosti církví na státu, se zatím dá těžko odhadnout. Synodní rada se snaží veškeré získané informace sdělovat celé církvi prostřednictvím vlastního tisku.

Uplynulo šest měsíců práce nové synodní rady. Práce vedené dobrou vůlí, poznamenané jistě i chybami. Za sebe mohu říci, že pro mne je to práce inspirující, radostná, práce mezi lidmi a s lidmi, kterých si vážím a bez kterých by to nešlo. Vážím si porozumění mezi členy synodní rady. Jsem Pánu Bohu za své poslání vděčná.

REFERÁT III.

V oddělení výchovy dětí (včetně práce s lidmi s postižením) i mládeže, pracují dva tajemníci, Pavel Kalus a Filip Keller. Ve všech třech úsecích jsou činné poradní odbory, připravující základní koncepci práce i její konkrétní rozvedení. Ač oba tajemníci pracují ve svých funkcích krátce, zvládají standardní program práce. Pavel Kalus je v současné době zastupujícím ředitelem Ústředí Evangelické akademie, tato práce "navíc" odčerpává značné množství času a sil. Provizorium vyřeší letošní nástup nového ředitel ÚEA Martina Čecha. Evangelická akademie stejně jako úsek vzdělávání laiků přešly do referátů jiných členů SR.

Úsek mládeže pod vedením Filipa Kellera rozšířil nabídku aktivit pro mládež o nové typy setkávání: vodácké, exercicie, kurs pro mládež z českých sborů ve východní Evropě, letos mezinárodní kurs ve spolupráci s HEKS, vzdělávací semináře pro pracovníky s mládeží. Probíhají rozhovory o vzniku organizace mládeže, jejímž smyslem by bylo rozvíjet život mládeže v ČCE se zřetelným základem v naší církvi, která by byla otevřena jednak misijnímu působení, jednak kontaktu s mládeží a jejími církevními organizacemi v ekuméně i v Evropě a také finančním, lidským i technickým zdrojům mimo církev. Velkým zdrojem inspirace je v tom někdejší Svaz SČME.

Vězeňská služba je vykonávána v rámci dobře vedeného a aktivního občanské sdružení "Vězeňská duchovenská péče" řadou profesionálních i dobrovolných kaplanů, vedených hlavním kaplanem Vězeňské služby, farářem Bohdanem Pivoňkou.

Redakční týmy mládežnického měsíčníku Bratrstvo a příručky pro bohoslužby "Sbírka kázání" pracují spolehlivě a samostatně. Redakční rada Bratrstva v nejbližší době prodělá některé personální změny.

O hymnologii pečuje celocírkevní kantor řadou aktivit po celé církvi. Na stejné roli pracoval i poradní odbor pro církevní hudbu a zpěv. Nově by odbor měl působit jako pracovní tým kolem celocírkevního kantora, ten byl jmenován předsedou odboru.

Vedle poradního odboru vzniká tvůrčí skupina pro přípravu Nového evangelického zpěvníku (podle usnesení synodu z podzimu 2003), jejím předsedou byl jmenován Miloslav Esterle. Práce na novém zpěvníku se teprve začínají rozbíhat, příprava nového zpěvníku je běh na dlouhou trať.

REFERÁT IV.

Při přerozdělování jednotlivých referátů mezi členy synodní rady zůstaly v referátu IV všechny oblasti týkající se hospodaření církve s výjimkou JJ. Referát IV mi byl předán mým předchůdcem velmi systematicky a v přehledném stavu. Proniknutí do problematiky referátu tím bylo velmi usnadněno.

Dosavadní vedoucí ekonomického oddělení Ing.Kolman po vzájemné dohodě ukončil v létě 2003 pracovní poměr a na jeho místo byla výběrovým řízením vybrána Jana Benešová, dosavadní pracovnice JJ.

V roce 2003 byl zachován dosavadní způsob státních dotací. Výše dotací je patrná z tabulky plnění rozpočtu v roce 2003. Rovněž v roce 2004 je systém dotací zachováván.

Na počátku roku byla provedena analýza hospodaření povšechného sboru. Byla konstatovány některé negativní skutečnosti a vytýčeny cíle postupu referátu IV v nejbližší budoucnosti:

1. Rozpočet pro rok 2003 byl v některých položkách nerealistický a nebylo ho možné dodržet. Nutno však rovněž konstatovat, že i rozpočtová kázeň nebyla v roce 2003 dostatečná. Byla proto podniknuta opatření, která mají za cíl obnovit řídící funkci rozpočtu.
1. Výdajová strana rozpočtu: cílem nového rozpočtu je snížení v minulosti neustále rostoucích výdajů. Za účelem racionalizace bylo provedeno zhodnocení výdajů v roce 2003 a navrženy příslušné úspory v konkrétních kapitolách. Rozpočet ÚCK pro rok 2004 byl oproti roku 2003 snížen. Část rozpočtu týkající se ÚCK je pro rok 2004 v dosud nejméně přehledných střediscích rozdělena na několik podstředisek, která umožní lepší analýzu a kontrolu výdajů pomocí rozpočtu. Část výdajů byla převedena do rozpočtové rezervy, která bude čerpána pouze se souhlasem SR, a to pouze v případě, že bude zajištěno dodatečné rozpočtové krytí. Do rozpočtu byly zařazeny i daně, které v něm dosud uvažovány nebyly.
2. Příjmová strana rozpočtu: bylo uskutečněno jednání s nájemci církevních středisek a objektů, které vedlo v některých případech k úpravě nájemních smluv a optimalizaci příjmů. Ne ve všech případech byla jednání úspěšná podle původní představy. Přesto však příjmy z pronájmů tvoří velmi podstatnou část příjmů ÚCK.
2. Jsou postupně doplňovány vnitřní směrnice ÚCK a je kladen důraz na jejich důsledné dodržování.
3. Na doporučení auditorské firmy R-audit je prováděna inventarizace a restrukturalizace fondů za účelem zvýšení přehlednosti toků financí a zajištění důsledné účelovosti finančních prostředků. V minulých letech bylo odúčtování použitých prostředků u fondů značně nesystematické případně nebylo prováděno vůbec, a proto vznikly rozdíly v účetním a skutečném stavu fondů. Byla podniknuta opaření k nápravě. Do budoucna by měly být z fondů v běžném roce čerpány nejvýše pouze prostředky, které byly v minulém roce přijaty. Synodu budou v budoucnu předkládány spolu s rozpočtem i stavy fondů.
4. Byla dokončena inventarizace provedených investic a od roku 2003 je zajištěno důsledné provádění odpisů. Tímto krokem byly převedeny investice do užívání v částce 58.307.223,- Kč. Daňové odpisy se tak zvýšily v roce 2003 cca o částku 1.270.000,- Kč. Definitivní číslo bude známo až po podání daňového přiznání daňovým poradcem k 30.6.2004.
5. Spolupráce s účetní organizací K-Konto a auditní organizací R-audit pokračuje.
6. Jak je patrné z předložené výsledovky, vydal povšechný sbor v r. 2003 více prostředků než přijal. Došlo tedy ke snížení stavu fondů. Tendenci vedoucí k vyčerpávání fondů je nutné velmi rychle zastavit a vzít na vědomí, že na dotování některých činností církev prostředky prostě nemá, nebo pouze v omezené míře. Během roku 2004 budou zkontrolovány všechny dotované činnosti tak, aby v roce 2005 byly dotace sníženy tam, kde je to možné.
7. Při sestavování a pravidel hospodaření jsme vycházeli ze snahy zprůhlednit tok finančních prostředků. V rozpočtu je proto podrobněji rozlišován zdroj financování.
8. K identifikaci a odstranění příčin nedostatků evidence sbírek a odvodů (byl navržen rychlejší mechanismus kontroly evidence sbírek, který by zjistil nedostatek v evidenci co nejdříve po jejich vzniku.)

Největší úkol pro rok 2004 představuje povinné zavedení podvojného účetnictví ve všech sborech. Na počátku roku 2004 byl stanoven časový harmonogram postupu. Se všemi úkoly byly seznámeny seniorátní výbory, které postupně jmenují seniorátní metodiky, kteří budou řídit přechod na podvojné účetnictví v seniorátech a sborech. Při změně na podvojné účetnictví bude sborům nabídnut jednotný účetní program s možností jednotného digitálního sběru údajů do ÚCK tam, kde pro to ve sborech budou vytvořeny podmínky.

Stavební oddělení vede precizně nový vedoucí Ing. Straka. Stavební oddělení provedlo detailní inventarizaci a identifikaci majetku církve, který může být předložen v případné restituci. Materiál byl předán ministerstvu kultury.

Ze stavebních akcí prováděných povšechným sborem zmiňuji následující:

1. V minulém roce byla provedena oprava dvora v Husově domě. V letošním roce je plánována rekonstrukce opravy vnější fasády, čímž by měla být dlouholetá rekonstrukce Husova domu ukončena.
2. Ve středisku Běleč probíhá rekonstrukce průběžně podle dostupnosti finančních prostředků.
3. Větší rekonstrukce střediska Chotěboř bude započata v tomto roce a financování je pro tento rok zajištěno darem ze zahraničí.

Ve středisku Herlíkovice byl po vzájemné dohodě ukončen k 30.4.2004 pronájem M. Sazečka. Vedení střediska bude v létě 2004 řešeno provizorně a nájemce nebo správce bude určen výběrovým řízením po letní sezóně.

SR zadala vypracování manuálu pro získávání grantových prostředků. Cílem je poskytnout sborům dostatek informací o zdrojích grantových prostředků a metodický návod k vypracování grantových přihlášek. Manuál bude k dispozici nejpozději v září. SR očekává, že informace umožní získávat dodatečné finance z jiných dotačních zdrojů.

Domnívám se, že se církev bude muset svým financováním zabývat s větší mírou, než tomu bylo doposud.

REFERÁT V.

Ekumenické vztahy

Jakou část našich omezených  časových a personálních kapacit věnovat ekumenickým vztahům a aktivitám, které rozvíjet a které vést spíše do zdvořilostního útlumu či až do vyhasnutí ? To je otázka klíčová. Nelze však na ni odpovědět jednorázově, neboť silokřivky ekumenických vztahů se přeskupují, církve a sdružující církevní organismy obměňuji svou reprezentaci a někdy i svůj duchovní svéráz (viz proměna Evangelické aliance v Evangelikální alianci). Je úmyslem synodní rady podpořit to, co se v ekumenických vztazích jeví jako životné, vzniklé v církvích z touhy po blízkosti všeho Božího lidu, a tlumit ekumenismus přežilý, předstírající blízkost tam, kde není.

V oblasti ekumenických vztahů neučinila synodní rada od minulého synodu žádné zásadní rozhodnutí. Snad se jí dařilo omezovat neplodnou ekumenickou kongresovou turistiku a stávajících vazeb s církvemi v zahraničí využívat k tomu, aby se studijních cest, návštěv ba i zastupování církve při různých příležitostech účastnili především mladí členové naší církve, disponovaní k navazování nových kontaktů, z nichž pak může mít dlouhodobý užitek celá církev. Celkem evidovalo ekumenické oddělení ÚCK 54 zahraničních cest, z toho 6 pobytů delších než týden. Zprávy, které námi vyslaní bratří a sestry synodní radě ze svých cest a pobytů podali, nás ujišťují, že nám bylo dopřáno vybrat dobré a perspektivní zástupce.

Evangelická akademie

Je snahou synodní rady nechat školám, jichž je zřizovatelem, co nejvíce svobody a nezasahovat do jejich práce a života jinak než přímluvnou modlitbou a žehnáním. Pouze v případě, že se vyskytne nesnáz, kterou podle předepsaných pravidel zřizovatel řešit musí, synodní rada do jednání vstupuje. Synodní rada řešila tyto záležitosti:

Podpořila stávajícího ředitele církevní konzervatoře v Kroměříži v jeho sporu s některými odborově organizovanými pracovníky, kteří žádali jeho odvolání. Jmenovala kuratorium této školy.

Než na základě výsledků výběrového řízení určí ředitele EA v Náchodě, pověří řízením školy jednoho ze současných pracovníků  pedagogického sboru školy.

Přijala rezignaci ředitele EA v Praze na Spořilově a připravuje výběrové řízení tak, aby jeho výsledek byl znám ještě před prázdninami a nový ředitel se mohl ujmout funkce v září t.r.

Na základě výběrového řízení jmenovala na místo ředitele ústředí Evangelické akademie Mgr. Martina Čecha, který se ujme funkce l.8.2004 a převezme tuto agendu od tajemníka SR br. Pavla Kaluse, kterému za jeho práci vyslovuje SR uznání a dík.

Synodní rada se však neomezuje jen na výkon povinností, která jako zřizovatel vůči jednotlivým školám má, nýbrž usiluje o častější neformální komunikaci s řediteli i učiteli. Víkendové setkání synodní rady s nimi v Bystřici 10. a 11. října 2003, kterého se zúčastnilo celkem 37 pracovníků EA a 4 členové SR, ukázalo, že podobná setkání jsou velmi potřebná a přispívají k většímu vědomí sounáležitosti s celou církví.

Český bratr

Vychází nyní v nákladu 4 000 ks a je patrné, že jeho čtenářský odbyt je vyšší než dřív. Synodní rada vítá, že časopis žije svým životem, oceňuje jeho obsah, úroveň redaktorské práce i poutavou grafickou podobu a ráda se k Českému bratru hlásí jako k důstojnému reprezentantu naší církve v oblasti médií.

Kalich

Synodní rada je spokojena s produkcí vydavatelství Kalich, komunikace mezi oběma subjekty je bezproblémová.

REFERÁT VI.

Podobně jako v minulém období, patří do tohoto referátu péče a starost o diakonickou službu církve, a to v obou jejích okruzích činnosti. Jedním z nich je služba zajišťovaná ve sborech - křesťanská služba. Druhým okruhem je diakonie prováděná institučně ve střediscích Diakonie ČCE. Důležitým rysem by mělo být, aby oba okruhy tvořily organickou jednotu, se vzájemným doplňováním a obohacováním. Instituční Diakonie ČCE svou profesionalitou a rozsahem služeb může podpořit křesťanskou službu ve sboru a tato zase zázemím sboru a jeho duchovním bohatstvím. V obou těchto formách diakonické práce by se měl uplatňovat  d i a k o n á t, sestávající z  bratří a sester, kteří se rozhodli přijmout službu potřebným za své hlavní životní poslání, u nichž bylo rozpoznáno jejich obdarování, a také byli církví k této práci pověřeni.

Zpráva o činnosti Diakonie ČCE za minulý rok, předložená tomuto synodu, ukazuje, jaký rozsah pravidelné náročné činnosti i aktivit, spojených s řešením programových a projektových úkolů byl jak v ústředí, tak v jednotlivých střediscích Diakonie ČCE vykonán. Budiž za to vyjádřen obdiv a dík všem, kteří se podílejí na dobré službě Diakonie ČCE.

Komise pro diakonát připravila dokument "Diakonická služba v církvi", který je jedním z  témat tohoto synodu. Lze mít naději, že rozhovor k  tématu diakonské služby v církvi přispěje k  prohloubení pohledu na její důležitost a potřebnost. A lze též doufat, že tato služba již brzy vejde do života církve jako zcela samozřejmá.

Dobrým počinem bylo navázání kontaktu a spolupráce člena SR se ses. MUDr. Janou Plíškovou z ústředí Diakonie, která má na starosti koordinaci práce se sbory ČCE při zajišťování pomoci uprchlíkům.

Nemalá pozornost se věnovala připravovanému návrhu novely zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností, a to zejména z hlediska možného dopadu do sociální oblasti církve, v níž se uplatňuje Diakonie ČCE, která je podle platného Řádu diakonické práce integrální součástí ČCE.