Materiálem tohoto textu jsou především vědecké články z knihy F. Tylše a kol.: Fenomén psychedelie (Dybbuk 2017). Pokud jsou citáty ukončeny číslicí, pak je to číslo stránky právě z této publikace. Když i tady používám pojem „misie“, shoduji se s recenzentkou této knihy, která jednu ze svých výtek směřuje právě ke způsobu, jak vědci při výzkumu psychedelik své zkušenosti nevědecky propadají: „Mělo by však smysl, aby lékařská veřejnost s plnou vážností reflektovala situaci a zamyslela se nad tím, kde začíná bona fide spirituální misie. Stane-li se totiž lékař tvůrcem a protagonistou komplexních rituálů úzce spjatých s konkrétní tradicí, jejichž je propagátorem a zároveň nadšeným vyznavačem, nestane se tak zároveň knězem?“ (Z. Kostičová: Vědec jako výzkumník, vědec jako kněz; k dohledání na netu). Dále jsem přečetl několik článků z ligare. org (A Christian Psychedelic Society) a z religionnews.com.
I v tomto příspěvku se omezím na svůj hlavní záměr: zajímá mě, jak se o transcendentní entitě mluví, jak se spirituální praxe propaguje a je obhajována. (Přesto se výjimečně neubráním, abych aspoň v Apendixu nezmínil některé své námitky.)
Z technikálií jen nezbytné: psychedelika jsou psychoaktivní látky patřící do skupiny halucinogenů. Jejich základním rysem jsou výrazné změny vnímání, nálad a vědomí. Jsou na seznamu zakázaných látek. V posledních letech se konají pokusy především s psylocibinem, získávaným z různých druhů hub. Jde o pokusy přísně řízené, jejichž účastníci jsou pečlivě vybíraní, během experimentu i po nich sledováni. Pro účely experimentu jsou naslepo rozděleni do dvou skupin, experimentální, které je aplikována účinná dávka, a kontrolní, která dostává jen placebo.
I. APOLOGETIKA
I.1 Historie
Jako základní doporučení pro zkušenost s psychedeliky má fungovat odkaz k několik desetiletí trvající tradici vědeckých výzkumů a dobrých zkušeností, které z nich vyplynuly. I zmínky, že to byly především důvody politické, které vedly k potlačování až přerušení tohoto bádání.
„Šíření LSD běhen 60. let doprovázela i radikální změna společnosti obracející se k jiným hodnotám a životním postojům…, LSD hrálo významnou roli při formování euroamerické kultury a světa, jak ho známe dnes… Česká republika… dokonce disponovala největší LSD klinikou v Evropě.“ (17) V USA převažoval přístup tzv. psychedelické terapie – prostřednictvím velmi vysoké dávky LSD se vyvolala mysticko-náboženská zkušenost, která pak sloužila jako počáteční bod pro restrukturalizaci pacientovy psychiky.“ (17)
„Objev LSD významně přispěl k objasnění role serotoninu v mozku, a nepřímo tak umožnil např. vývoj moderních antidepresiv a antipsychotik.“ (17)
"V tehdejším Psychiatrickém centru Praha se odehrával také výzkum ketaminu na lidech, a to pro jeho (v té době, v 90. letech, nově objevené) až zázračné antidepresivní účinky, schopné na týden vymanit z utrpení i farmakorezistentní a sebevražedné pacienty s depresí.“ (19)
I.2 Osobnostní rozvoj
V článcích se objevují především tři oblasti užitku: pro osobnostní rozvoj, pro léčení, pro spiritualitu. Citáty jsem rozvrstvil podle převládajícího důrazu. Nejprve tedy užitek pro rozvoj osobnosti toho, kdo psychedelickou zkušeností projde:
„Po odeznění farmakologických účinků lze dále vysledovat dlouhodobé změny psychického stavu, které trvají řádově až týdny po užití. Jedná se o zlepšenou náladu, zvýšený přísun energie, oproštění se od úzkostí a pocitů viny z minulosti, zvýšenou potřebu navazování blízkých vztahů a jejich empatičtější prožívání.“ (34)
V psychedelickém stavu, primárnějším oproti běžnému stavu vědomí, jsme emočnější:
„Mozek lidí se od mozku jejich evolučně nejbližších předků liší schopností potlačit entropii a dostat se do stavu…, který se vyznačuje konkrétními kognitivními funkcemi. Tento proces si v psychologickém smyslu můžeme představit jako vývoj dospělého ega (ve freudovském smyslu, tedy jako jakési uvědomování si sebe sama, vývoj kognitivních funkcí, emoční regulaci apod.) - Entropická teorie vědomí pracuje s ideou, že jisté stavy vědomí (například intoxikace psychedelickou látkou, snění během spánku, akutní psychóza…) zosobňují tzv. primární vztah vědomí… - Existují tedy dva různé typy kognice (způsobů vědomí). Prvním typem je sekundární stav vědomí, který je nám vlastní v běžných situacích a je dominantní, druhým je primární stav vědomí, který se dostává do popředí v určitých podmínkách, jakými jsou například výrazný stres, snění nebo intoxikace psychedeliky… - V primárním stavu vědomí vnímáme méně přesnou reprezentaci světa, která je silně ovlivněna emocemi.“ (38nn)
„Z hlediska dlouhodobých účinků všichni dobrovolníci referovali přetrvávající pozitivní změny v prožívání, emotivitě, vnitřní pohodě a ve vztazích. Současně většina dobrovolníků považovala zážitek za jeden z nejintenzivnějších a nejvýznamnějších ve svém životě.“ (80)
„Vyšinutí“ je dobré:
„Změněný stav vědomí, který se často manifestuje psychotickými fenomény, může být normální součástí naší psychiky. Stejně tak člověk, který prodělal psychotickou epizodu, nemusí být doživotně nemocný, a dokonce mu v některých případech může být taková zkušenost k užitku. Prožít nenormální zážitky se zkrátka normální, nebo by to tak alespoň mělo být.“ (29)
I.3 Léčení pomocí psychedelik
„Například schopnost psychedelik zmírnit úzkost a deprese u pacientů v terminálním stádiu rakoviny bez jakýchkoliv vedlejších účinků byl doložen hned v několika studiích. Pacienti jsou v takovém případě schopni se snáz vyrovnat se situací, v které se ocitli, snižuje se jejich strach ze smrti a dochází k přijetí jejich životní situace. Sekundárně dochází i k snížení bolesti. Kazuistiky a klinická hodnocení také naznačují možnost využití psychedelik v léčbě obsedantně-kompulzivních poruch, závislosti na alkoholu a nikotinu. Prokazatelně pozitivně působí i v léčbě tzv. cluster headaches (extrémně intenzívní návalové bolesti hlavy) – jsou schopna snížit bolest i prodloužit (až přerušit) cyklus, ve kterém se bolesti vracejí. V poslední době se terapeuticky nejvýznamněji jeví využití psychedelik v léčbě depresí, a to i farmakorezistentních.“ (18)
„Pro vědomí se otevírá přístup k zasutým traumatickým motivům, odkrývá se tvářnost naší vnitřní textury a jsme konfrontováni s nahodilostí vlastní konečnosti. Současně dochází k oslabení vůle a vůbec k ustoupení kontrolujícího jáského prvku, objevují se prožitky pohlcení a přemožení – odkrývá se naše vydanost přemáhajícím silám světa. Radikální psychologická konfrontace s vnitřními traumaty s vlastní nahodilostí a konečností, ztráta kontroly nad vlastním prožíváním, to vše jsou riskantní zkušenosti, jimž není schopen čelit každý. Nicméně právě taková konfrontace se může stát léčivou a posilující.“ (22)
„Stanislav Grof psychedelika popisoval jako zesilovače vědomí, což si lze stručně představit jako „co vložíme na vstupu, znásobí se na výstupu“. To, co psychedelika amplifikují, může být ona doposud hypotetická vnitřní sebeuzdravující funkce (vnitřní léčivá inteligence).“ (51) „Je možné, že psychedelika v léčebném procesu dokáží posílit nejstarší a nejuniverzálnější léčivý mechanismus vlastní našemu tělu.“ (52)
"Psychedelická seance může sloužit jako „očekávání spouštějící sebeúzdravné mechanismy“ (50). Takové spuštění se může stát mnoha způsoby – vždyť uzdravující účinky byly konstatovány i u účastníků v těch částech výzkumných skupin, které dostaly jen placebo, bez účinné psychedelické látky: zafungovalo tady „očekávání, že nám léčba pomůže, a přání, aby se tak stalo“ (50).
I.4 Spiritualita
„S uvolněním napětí mohou nastat pocity intenzivní slasti, hlubokého míru, klidu, vyrovnanosti, štěstí, kosmické jednoty a extatického vytržení či sexuálního uspokojení.“ (56)
„Pojetí přechodu duše do jiného stavu bytí a chápání významu smrti je napříč světovými kulturami podobné. Právě s principy smrti a znovuzrození se symbolicky často setkáváme v průběhu psychedelické zkušenosti.“ (60) - „V jejím průběhu se zážitek smrti a znovuzrození ukazuje typicky při ayahuaskových ceremoniích, ale v podstatě to platí u všech psychedelik. Tento zážitek bývá popisován jako smrt ega, vykoupení a nalezení vnitřního míru díky tomu, že jsme nuceni opustit struktury, které nám již neslouží. - Psychedelika aktualizují úvahy smrtelnosti, což obvykle v člověku vyvolá velkou úzkost. Zážitek smrti v psychedelické zkušenosti je však často považován za transformační a do dalšího života jedince může přinést značnou úlevu, např. prostřednictvím snížení strachu ze smrti, strachu z opuštění, strachu ze ztráty kontroly.“ (51n)
II. POLEMIKA S OBAVAMI
Během 60. a 70. let začala být LSD a podobná psychedelika častěji spojována s kontrakulturními hnutími, byly popularizovány jako zneužívané drogy a média vyvolávala dojem, že jsou velmi nebezpečná. To v roce 1971 vyvrcholilo přidáním LSD a dalších psychedelik do úmluvy OSN jménem Convention on Psychotropic Substances, čímž došlo ke zpřísnění pravidel souvisejících s výrobou, manipulací a užíváním psychedelik; spolu s tím byly omezeny i vědecké výzkumy účinků těchto látek na lidi, bylo těžší sehnat granty na takové výzkumy a zájem o ně upadal. (Wiki: „psychedelika“)
Dnešní autoři k tomu říkají: „zkusíme racionalizovat zastaralé mýty o působení psychedelických látek“ (41)
„Například v 60. letech se v rámci protidrogové kampaně spekulovalo o vlivu psychedelik na genetický materiál, což bylo ještě znásobeno strachem způsobeným thalidomidovou aférou. Prozatím dostupné vědecké studie však oproti tomu konstatují jen velmi nízkou toxicitu klasickým psychedelik, a to i ve vysokých dávkách.“ (41n)
„Na rozdíl od jiných zneužívaných drog nemají psychedelika ze své chemické podstaty schopnost vyvolat syndrom závislosti.“ (42) A typické vyjádření pokusné osoby: „Zajímavé je, že tuto zkušenost nemám aktuálně potřebu opakovat. Tak jak proběhla, zanechala ve mně pocit naplnění a ukončení, bez potřeby se k psychedelické látce vracet pro další zkušenosti.“ (103)
„Bad trip“ je pojem pro špatnou či častěji děsivou psychedelickou zkušenost, která se může projevit strachem, úzkostí, a dokonce paranoiou… Je překvapivé, že 84 % dotazovaných zpětně udávalo, že pro ně byl „bad trip“ osobnostně nebo spirituálně prospěšný, a dokonce 39 % respondentů tento svůj „trip“ řadilo mezi pět nejdůležitějších zážitků v životě.“ (45)
„Jedinci, kteří někdy ve svém životě užili LSD nebo jiné psychedelické látky, neměli zvýšené celoživotní riziko rozvoje duševního onemocnění, ať už šlo o schizofrenii, jinou psychózu, depresi či úzkostnou poruchu… Experimentálně byl prokázán mocný antidepresivní účinek psychedelik, ato včetně poklesu suicidality. Depresivní pacienti v klinických studiích tvrdili, že psychedelická zkušenost dala jejich životu zcela nové pochopení a perspektivu.“ (46)
III. FRAMING
Vjemy ani pocity, zakoušené při psychedelické seanci samy neukazují k žádnému z ustálených náboženství. Jsou spiritualitou v tom smyslu, že mění vnímání člověka, snadno jej ovládnou a on považuje za dobré se jim poddat. A teď: vícero náboženských systémů se nabízí k zarámování smyslu takového zážitku a pojmenování jednotlivých vjemů.
Nabízejí se nejdříve jihoamerické kultury, z kterých používání magických hub a rostlin pochází.
„Magické houby byly Aztéky používány při rituálech, které jim sloužily k očistě a komunikaci s nadpřirozenými bytostmi“ (16) – Tady patří např. i Castanedovy knihy Učení dona Juana, které moje generace četla už v devadesátkách.
Zřejmě kvůli v moderní době zažitým asociacím, že s myslí a tělem nejsilněji a nejotevřeněji pracují východní/indická náboženství, je pro mnohé výzkumníky nabíledni buddhistický a hinduistický rámec.
Psychiatr: „Uvědomil jsem si, že můj prožitek odpovídá tomu, čemu mystici říkají osvícení, v zen buddhismu satori. Tedy spíše „malé satori“, které sice nijak zásadně nemění osobnost, nicméně vzpomínka na tento stav vede ke klidu a pocitu naplnění, což ve svém důsledku může skutečně mít vliv na další kvalitu života. - … Celkově ve svém životě existenci „jiných světů“ připouštím, nicméně tento zážitek mě přesvědčil, že hmota není jediná realita a že existují bytosti (entity, nositelé vědomí), které možná nemají tělo, ale stejně působí na lidi a pomáhají jim… Při celém procesu jsem si silně uvědomoval, jak je důležitá vděčnost, pomoc ostatním, pomoc sobě. - Dalším momentem byl pocit, že jsme skutečně pouze „prostředníci“ jakési živé vesmírné a inteligentní síly. Tuto sílu sem vnímal jako ženskou, ale nebyla tam primárně sexualita; spíše laskavost, pohlazení, soucit, vlídnost (stále mě napadalo slovo „šakti“) (98-102)
Dále: český klasik výzkumu LSD S. Grof vytvořil pro halucinogenní zkušenosti rámec transpersonální psychologie, která je ovšem mnoha jinými vědci považována za pseudovědu.
A pak je tu samozřejmě současný náboženský mainstream, moderní alternativní spiritualita:
„Všeobecně by se dalo říct, že psychedelickou zkušenost podstupují lidé z řady různých důvodů, přičemž dvě nejčastější motivace (pomineme-li rekreační užívání) jsou na jedné straně sebepoznání, seberozvoj, získání inspirace, nové perspektivy, a na druhé straně u pacientů (např. trpícími depresí) je to vyhlídka na léčbu, na trvalé zlepšení jejich stavu. Zatímco motivace sebepoznání implikuje jako vhodnější rámec iniciační rituály, motivace léčebná zas rituály taktéž léčebné. (25) Konkrétní rituální postupy musí vzniknout až společnou součinností terapeutů s klinickými zkušenostmi, diskuzí s antropology, religionisty a dalšími odborníky a jako výsledek výzkumu postupů tradičních šamanů pracujících s psychedeliky, ale také neošamanů současné ezoterické subkultury, kteří někdy vědomě nebo podvědomě „čtou“ moderní symbolické formy s citem, a mohou tak v některých případech vytvořit funkční rituály.“ (27)
Pro nás křesťany by mohlo být překvapivé, jak samozřejmě se tady počítá se spoluprací odborníků z mnoha oblastí, a s moderními šamany – a vůbec ne s křesťanskými duchovními. Ti si to však určitě nenechají líbit. Ostatně prvním impulsem mého současného zájmu o tuto oblast byl článek v časopise Dingir 2023/01: Psychedeličtí kaplani - nová forma duchovního doprovázení.
Je možné, že se do této konkurence křesťanům natlačit podaří. Jak už jsme se dověděli, psychedelika působí amplifikačně. Zesílí asi cokoliv, co člověk vnímá. Podstatně záleží na setu a settingu, na vnitřní dispozici zakoušejícího a na vnějším uspořádání prostoru. Pokud pokusník ví něco o zenu, na stolíku bude stát soška Višnua a prostorem znít tibetské mísy, je tím s vysokou mírou pravděpodobnosti předznamenáno, jaká bude jeho peak experience. Pokud bude na stěně krucifix a zvukovým podkresem bude gregoriánský chorál, je nakročeno k probuzení křesťanskému.
Vrchol tříhodinové bohoslužby pro mě nastal během sopránového sóla, které jsem skrze psilocybinové prisma vnímal jako andělský hlas. Co ta zpěvačka zpívala, nebylo víc než prostým hymnem, ale vstupovalo to do mé duše tak hluboko, že to tam od té doby zůstalo:
My times are in Your hand;
my God, I wish them there!
My life, my friends, my soul, I leave
entirely to Your care.
My times are in Thy hand,
I'll always trust in Thee;
And, after death, at Thy right hand
I shall forever be.
Při běžném vnímání není na těch verších nic zvláštního, v kontextu toho experimentu však ta slova řekla všechno.
Pro ozřejmění, jak silná může být taková zkušenost v křesťanském hávu, uvádím jedinou další ukázku (všechny ostatní, které jsem četl, jsou jí velmi a pro mě až nudně podobné):
„Houbičky“, které jsem si vzala proti depresi, mě vyléčily od mého ateismu. Psilobycin mi ukázal novou cestu života. Zakoušel kněz z mého dětství totéž co teď já, když se setkával s Bohem? I já teď vím, že je Bůh laskavý, svatý, věčný, vševědoucí. – Stalo se v jednom obyčejném dni, když jsme šli s přítelem nezajímavou ulicí, že mi vše připadalo pozoruhodné. Položila jsem svou ruku na jeho a řekla: „Jsem tak šťastná, že žiju.“ A sledovala jsem jeho tvář, jak se mění od zjevného zmatení k hluboké vděčnosti. – Těžká deprese je velmi spletitá a vyžaduje stálou léčbu. Ale i když se její symptomy znovu objevily, mé dobré zkušenosti obstály. Ne že by má beznaděj zmizela, ale rám kolem ní se rozšířil. A v tom nesmírném prázdném prostoru jsem nalezla boží okayness. Ten pocit, že jsem držena velkou, nepopsatelnou Beyound mi usnadňuje, abych dovedla uchopit utrpení své i druhých.
Je nepochybné, že takové sdílení zkušeností má fungovat jako misie v užším slova smyslu, jako snaha o šíření křesťanské víry, a o šíření psychedelické zkušenosti jako metody oživení víry.
A ještě další zajímavost: pro křesťanský set se nachází i biblické podbudování. Vycházejí knihy jako The Psychedelic Gospels (rajským stromem poznání byly ve skutečnosti magické houby; halucinogenní rostliny byly katalyzátorem Ježíšova probuzení k božskému vědomí a nesmrtelnosti) a The Sacred Mushroom and The Cross (o skrytém smyslu biblických mýtů). – A mnohokrát se ve článcích z výzkumů i ze zkušeností pokusných osob ozývá, že psychedelické zkušenosti jsou přece velmi podobné zkušenostem křesťanských mystiků, opakovaně je zmiňována např. Terezie z Ávily.
IV. APPENDIX
Na okraj uvádím výtky ze své vlastní meditační práce a práce se sny:
- vizualita a emoce v nitru většiny z nás vytrysknou snadno, a snadno je jich přemíra. Snadno svou silou ovládnou vědomí. Ano, taky určitá mystika se vydává tímto směrem. – Je však i jiný směr v meditační praxi a mystice, který radí, abychom tyto vizuální počitky nesledovali a nerozvíjeli, ano, ony vznikají, ale my je máme nechat odplynout. Zaujmeme pozici vnitřního pozorovatele, který je sleduje nezaujatě a z jakéhosi vnitřního nadhledu. (Našel jsem mezi popisy psychedelické zkušenosti vyjádření, že „dívat se z odstupu.. tato božská perspektiva je iluzorní“ (165) To však připisuji na vrub necvičenosti dotyčného. Vždyť takový odstup je možný např. i ve snění, a nejde přitom ještě o pozici „božskou“, to vše se děje v rozsahu úrovní lidského já – viz metoda „řízeného snu“; s tím však mám zkušenost jen malou.) – Neřekl by takový Jan od Kříže o celé psychedelické zkušenosti, že jsme tady ještě v předpokoji před temnou nocí smyslů? Zajímal by mě rozhovor psychedeliků s těmi, kdo mají dlouhou zkušenost s meditací a kontemplací.
- pokud je naše já ponořeno do nevědomí, „máme méně přesné vnímání reality“ (40). Známe to už ze snů, kde je přitom zpracováván materiál jen náš; a sny se přece často snažíme pochopit a nebýt jimi ovlivňováni jen tak iracionálně. Zdá se mi, že psychedelika jako látka zvnějšku k tomu přidávají ještě své specifické zkreslení navíc. Je možno ověřit, že některé psychotropní látky např. zkreslují vnímání vzdálenosti. Psychedelika zase často dělají z neživých věcí živé. Úměrně míře zkreslení se zvyšuje sugestivita – pochybuji však, že si iluze zaslouží takové vysoké oceňování.
- psychedelika jsou silná ve fabulaci. To, co ukazují, není možno nekriticky přijímat jako hlubší vhled do reality, i když působí silně a podmanivě. Ano, poskytují alternativní pohledy, spojují fragmenty reality do nových souvislostí. Uvedu příklad ze svého života: stalo se mi, že v situaci, kdy jsem v bdělém stavu zažíval konflikt mezi přáteli, kterému jsem nerozuměl, se mi ve snu zřetelně ukázal jeden ze vzdálenějších známých, že on je ten, kdo za všechno může, že on „tahá za nitky“. Jeho obličej s posměšným výrazem se mi vtiskl do mysli. A skutečně jsem byl ve snu schopen nahlédnout také mnohé momenty, kterým jsem v bdělém stavu nevěnoval takovou pozornost, jak se skládají do celku jeho spiknutí. Působilo to na mě jako zjevení, pod jehož vlivem jsem žil několik dní. Nemyslím si však, že bylo pravdivé. Když jsem ty fantazie podrobil kritickému uvažování, začal se dojem, že šlo o zjevení, pomalu rozpadat. Jsem přesvědčen, že ratio má mít i ve vztahu k nevědomí řídící slovo.
