Všech věků mocný Králi (B. Martin Abdon 1561)
(
Tento příspěvek je pahýl.)
1. Všech věků mocný Králi, / nejvyšší Pane náš, /
tě věrní srdcem chválí, / v nichž bydlení své máš. /
Ač v nebi přebýváš, / s Otcem svým na pravici / rozkoše užíváš, /
avšak v srdcích věřících / duchovní byt svůj máš.
2. Tak zprostřed světa všeho / církev shromažďuješ /
a dary Ducha svého / výborně spravuješ. /
V tom jsi se zjevil sám / svou láskou, Pane milý, / již prokazuješ nám, /
abychom tebe ctili, / tys hoden toho sám.
3. Rozličné dary dáváš / svým věrným k spasení, /
do srdce zákon vkládáš / své vnitřní proměny. /
To nové rození / ze služby slova tvého / a z Ducha pramení /
v svazku lidu věrného / tvému nařízení.
4. Jest naděje v tom stálá, / pevně založená /
a jako tvrdá skála / mocně utvrzená; /
neboť účast pravá / na Kristu v jeho církvi / jistotně nám dává /
naději na vítězství, / jež věčně zůstává.
5. Řeč lidská nevypoví / žádným svým uměním, /
jak vzácný život nový / těm vzejde, kdo jsou s ním. /
Zármutek, bolesti / ani pochybování / je od jejich cesty /
či cíle putování / nemůže odvésti
6. Již nemají moc žádná / v světě pokušení, /
by svedla ty, jimž dána / naděje spasení. /
Mají občerstvení, / jsou v duchu slovem Páně / libě rozvlaženi, /
v rozličném bojování / mají posilnění.
7. A pokud na té Skále / jsme jen založeni, /
tu v naději jsme stálé / Bohem utvrzeni. /
Když věrně střežíme / v čistotě srdce svého, / ve víře trváme, /
tu zastánce věrného / v Kristu Pánu máme.
8. Těm, kdo se jeho bojí, / Bůh sliby nemění /
a při nich v každém boji / je svými zbraněmi. /
Větší pokušení / nedopustí, než snésti / umíme zkoušeni, /
když silou své milosti / dá z Ducha zmocnění.
9. Co dobrého konáme / pro svého bližního, /
vše proto jen, že máme / záruku od něho. /
Pán sám přec slibuje / stokrát víc tomu dáti, / kdo proň nelituje /
trpěti škody, ztráty, / sebe obětuje.
10. Též vyhlíží drahého / pokladu zjevení /
již v nebi složeného / a čeká vzkříšení. /
Co zde, rád opustí, / za škodu nepokládá, / neb větší bohatství /
Pán v nebesích mu skládá, / ve věčné radosti.
11. Jen v Bohu vždycky skládá / celé své doufání. /
On naději mu dává, / tu moc k vytrvání. /
S ním se radovati, / s anděly v nebi chvály / má jemu zpívati /
a s lidem svému Králi / lásku vyznávati.