Ve křtu Ježíš Kristus člověka, propadlého hříchu a smrti, neodvolatelně přijímá do společenství své spásy (LK 14). Tak se křtem děje začlenění do společenství věřících (congregatio sanctorum et vere credentium). Křest zakládá a pečetí příslušnost k všeobecné a apoštolské církvi (ecclesia catholica et apostolica). To se konkretizuje členstvím v některé křesťanské obci a církvi (ecclesia particularis). Náš společný křest tak je základním poutem jednoty (viz Ef 4,3-6) a proto výzvou církvím, aby překonaly svá rozdělení a viditelně manifestovaly své společenství (Lima - Křest č. 6).

Církev žije z tvořivé a spásné přítomnosti Ducha svatého, ve které Ježíš Kristus jako Pán své obce stále znovu dává sám sebe v hlásání slova, ve křtu a svaté večeři Páně, a tak shromažďuje, chrání a udržuje svoji církev. Proto je církev jako lid Boží povolána a vyslána dosvědčovat slovem a skutkem evangelium všem lidem a zvát je, aby se otevřeli pro příchod Božího království a stali se údy Kristova těla. Křtem se zakládá účast na apoštolském pověření církve (apoštolátu). Každý úd těla Kristova je povolán a vyzbrojován, aby vydával svědectví své víře a všem hlásal evangelium. K naplnění tohoto úkolu si Duch svatý slouží nejrozmanitějšími obdarováními a propůjčuje mnohotvárné zvláštní dary. Všechna tato obdarování a tyto dary si jsou Duchem svatým navzájem přiřazeny a mají prospívat jediné službě smíření (sr. 2K 5,18n).

Ve křtu se zakládá kněžství všech věřících:

Takové kněžství všech pokřtěných dává všem křesťanům odpovědnost za poslání církve. Pověření ordinovaných duchovních ke stálému a veřejnému hlásání slova a udílení svátostí nebere obci odpovědnost, která je kněžstvím dána všem pokřtěným. Odpovědnost za svědectví a službu v hlásání, duchovní péči a diakonii má spíše být církví přijímána v rámci uspořádané spolupráce těch, kdo jsou povoláni k vedení, a všech členů církve. K úkolům ordinovaného úřadu také patří kázáním a udílením svátostí vybavit pokřtěné pro jejich službu a jejich poslání.

Křest otevírá přístup ke svaté večeři Páně jako slavnosti těch, kdo vírou a křtem náležejí ke Kristu. Předpokladem účasti na svaté večeři Páně je v reformačních církvích poučení o základech věrouky a nauky o svátostech.

Při snahách umožnit dětem účast na svaté večeři Páně před jejich konfirmací je nezbytné, aby tyto děti dění večeře Páně přiměřeně chápaly.

Ukončení členství v církvi vystoupením nepůsobí neexistenci křtu. Proto má církev pastýřskou odpovědnost i za ty, kdo společenství církve opustili.