O jednotě Božské a Trojici svaté.
Vyznání a základní texty >
Konfesí bratrská > O jednotě Božské a Trojici svaté.
Notice: Undefined index: footnotenr in
/var/www/evangnet-include-beta/wikisynlib.inc on line
596
Notice: Undefined index: footnotehdr in
/var/www/evangnet-include-beta/wikisynlib.inc on line
868
(Třetí artikul)
1. Z té studnice Písem Svatých a katechismu, v zdravém rozumu a mínění Ducha svatého, vyučují skrze víru znáti a ústy vyznávati Trojici blahoslavenou: totiž Otce, Syna a Ducha svatého1), tři osoby rozdílné a zvláštní, z strany podstaty, jediného2) toliko pravého, samého3), věčného4), svrchovaného5), všemohoucího6) a neobsáhlého7) Boha; též podstaty, rovné bytnosti a nerozdílné v božství jednosti8). Z něhož, skrze něhož a v němž jsou všecky věci9), kterýž jest milovník a odplatitel spravedlnosti, nenávidí pak a mstí nad každou nepravostí10).
2. Touž věrou učí znáti i předivné Božské podstatné vlastnosti i skutky týchž osob blahoslavené Trojice a jednoty Božské. Kteréžto vlastnosti Božské dělí se na dvé. Jedny přináležejí k samé bytnosti Božské. Jako jsou: věčnost11), všemohoucnost12), neobsáhlost13), neproměnitedlnost14), vševědoucnost15), všudybytnost16), nejvyšší předivná moudrost17), nesmírná dobrota18) Boha v bytnosti a podstatě jediného. Z nichž známost spasitedlná bytnosti a velebnosti Božské pochází.
3. Druhé pak vlastnosti Božské jsou osobné, to jest, kteréž jedné každé osobě v Božství obzvláštně a vlastně přináležejí, a jedna každá osoba v Božství těmi vlastnostmi od sebe rozdílné jsou. Jako jsou, že Otec, první osoba svaté Trojice, původ a studnice Božství, Syna sobě rovného od věčnosti zplodil19) a sám nezplozený zůstává: a jelikož jest Otec a první osoba svaté Trojice, není Synem, ani Duchem svatým. Syn, druhá osoba svaté Trojice; z věčného Otce zplozený: a jelikož jest druhá osoba svaté Trojice, není Otcem ani Duchem svatým, ale jednorozeným Božím Synem, z podstaty Otcovy zplozeným a s ním spolu jednobytným. Kterýž potom v plnosti času20) sám toliko (jelikož jest Syn) přirození naše v Panně blahoslavené přijal a s Božstvím v jednu osobu svou spojil. O čemž níže. Duch svatý, třetí osoba blahoslavené Trojice21), od Otce i od Syna pocházející, není osoba Otce ani Syna, ale jest osoba zvláštní22), tím svým podivným od Otce i od Syna pocházením od obou rozdílná. Všecky pak tyto tři Osoby jsou jediný23), pravý, spolu jednobytný a věčný Hospodin.
4. Skutkové pak Božští jsou činové též svaté a blahoslavené Trojice, skrze něž Bůh věčný radu a uložení svá věčná, anobrž i soudy své vykonává, a v nich svou slávu i vůli Božskou lidem v známost uvozuje. A z těch nejpřednější jsou tito tři. První předivný skutek všech věcí nebeských i zemských, viditedlných i neviditedlných stvoření24), a všech těch stvořených věcí, podle předuložení a před věky stalého, neproměnitedlného a svobodného usouzení, spravedlivé a prozřetedlné řízení i opatrování. Kterémuž Božímu řízení všecko všudy poddáno býti, ke cti a slávě jeho, i vyvoleným k dobrému sloužiti a napomáhati musí. A ten skutek stvoření a všech věcí stvořených opatrování, podle vyznání víry křesťanské Otci se přivlastňuje. Druhý skutek jest vykoupení25) všech vyvolených Božích z hněvu Božího, vysvobození jich z moci ďáblovy, z smrti a věčného zatracení. Což se stalo krví drahou Kristovou, jakožto beránka nepoškvrněného: podle čehož druhé osobě, Synu Božímu jest vlastní26). Třetí skutek, Duchu svatému Pánu a Obživiteli též vlastní, jest skutek posvěcení27), obživení a znovuzrození všech vyvolených Božích28) a krví Kristovou vykoupených. Pro kterýžto skutek i sám Duch svatý zvláštně svatým v symbolum apoštolském se nazývá. Avšak všichni ti skutkové jedinému, samému Bohu pravému, vlastní jsou, a mimo něho žádnému jinému nepříslušejí.
5. Plnost pak víry této a známosti Pána Boha, z strany podstaty i z strany vlastností jeho Božských, v svrchu jmenovaném symbolum obecném apoštolském, a jednomyslném svolení koncilia Nycenského, i jiných pravdivých, i u vyznání Athanasiovu, zdržuje se a zavírá: kteráž my za pravá máme, i tak o nich vyznáváme.
6. Máť pak tato víra o Trojici svaté věčné a pevné základy, na nichž se vzdělává, a velmi mocné důvody, jimiž se pravda její utvrzuje z Písem Svatých: z osvědčení se vší Trojice blahoslavené při křtu29) Pána Krista v Jordáně: a z poručení30), aby ve jméno osob též Trojice svaté všickni národové víře učeni a křtěni byli. Také z řečí Pána Krista řkoucího:31) Utěšitel pak ten, Duch svatý, kteréhož pošle Otec ve jménu mém. A málo výše řekl:32) Prositi budu Otce, a jiného utěšitele dá vám, aby s vámi zůstal na věky, Ducha pravdy.
7. Dále učí, témuž samému pravému Bohu, jedinému v podstatě Božství, v osobách trojímu, činiti všelikou poklonu a svrchovanou čest, jakožto Pánu a Králi nejvyššímu33), po všecky věky věků kralujícímu: a zvláště v tom, že k němu samému sluší nejvyšší a všecko zření své míti34), jemu samému nejvyšší a celou poddanost, poslušenství, bázeň, víru i všecku službu náboženství vnitřního i zevnitřního obětovati a zachováváti pod zatracením. Jakož psáno jest:35) Pánu Bohu svému klaněti se budeš, a jemu samému sloužiti budeš. A opět:36) Milovati budeš Pána Boha svého, z celého srdce svého, ze vší duše i mysli své: a sumou, ze všech vnitřních i zevnitřních mocí svých.37) Jemuž buď čest po všecky věky věků, Amen.
1) Mt 28,19
2) Dt 4,35.39; 6,4; 82,39;
Mk 12,29;
J 17,3; 1Kor 8,4.6.
3) J 17,3.
4) Ž 102,28;
Ř 1,20.
5) Ž 91,1;
Sk 7,48.
6) Gn 17,1; 35,11.
7) Ž 139,7-9;
Iz 66,1;
Jr 28,23.
8) J 1,1;
J 5,19; 14,1.
9) Ř 11,36.
10) Ex 20,5.6;
Jk 4,12.
11) Gn 21,32;
Ex 15,18;
Jb 36,26;
Ž 90,2;
Žd 1,8.
12) Gn 17,1; 28,3;
Ž 135,6;
Mt 19,26; 2Kor 6,18.
13) Iz 66,1.
14) Nu 23,19;
Ž 102,27.28;
Mal 3,6.
15) Dt 31,21; 1Kr 2,3;
Sk 15,8;
Ř 8,27; 1Te 2,4.
16) Iz 6,3;
Jr 23,24;
Ž 139,68.
17) Jb 12,13;
Ž 147,5;
Ř 16,27.
18) Ž 119,68; 145,8;
Mt 5,44;
Sk 14,17.
19) Ž 2,7.
20) Ga 4,4.
21) Mt 28,19;
J 15,26;
Ga 4,6; 1J 5,7.
22) J 14,16; 15,26.
23) Dt 6,4;
Iz 43,10.11;
Oz 13,4;
Mk 12,23; 1Kor 8,4.6;
Ef 4,6.
24) Gn 1,1;
Sk 4,24; 17,24.
25) L 1,68;
Ř 3,24;
Ef 1,7;
Žd 2,15; 2Tm 1,10;
Ga 3,13.
26) 1Kor 1,30;
Zj 5,9.10.
27) J 17,17; 1Kor 6,11.
28) J 3,5; 2Kor 1,22;
Ef 1,13; 4,22.30;
Tit3,5n; 1Pt 2,2.
29) Mt 3,16.
30) Mt 28,19.
31) J 14,26.
32) J 14,16.17.
33) 2Kr 7,22;
Ž 47,8; 83,19; 95,1.8; 118,4;
Iz 37,16;
Dn 2,47; 1Tm 1,17.
34) Ž 50,19.
35) Nu 6,13; 10,20;
Mt 4,10.
36) Dt 6,5;
Mt 22,87.
37) Ef 3,21.