1. Šly zrána ke hrobu Marie Magdaléna a matka Jakuba a ještě jedna žena sobě pro útěchu, mrtvému na památku, šly zrána ke hrobu dva dny po Velkém pátku.
2. Šly zrána ke hrobu, sotva se rozednělo, oživit vzpomínku, pomazat mrtvé tělo, balzámem zpomalit zánik a zapomnění, na chvíli podržet, co bylo a co není.
3. Šly zrána ke hrobu a hrob byl otevřený, tak dovnitř vstoupily zmíněné již tři ženy. Kampak se poděl ten, za nějž šly držet smutek? Chtěly mu prokázat poslední dobrý skutek.
4. A když si říkaly, že to snad není k víře, bázeň na ně padla, jak kdysi na pastýře. Dva muži stáli tu, šat sněhobílý měli a světlo svítilo, až oči přecházely.
5. Tu ženy poklekly, sklonily tváře k zemi a muži řekli jim: Zbytečně mezi těmi, co v prach se navrací, hledáte Pána svého. Hroby jsou pro mrtvé, ale ne pro živého.
6. Vzpomeňte, co slíbil váš Mistr, Ježíš živý, a znovu čekejte veliké Boží divy. K čemu jsou balzámy, hroby a mauzolea, když je teď před vámi svátek vzkříšení těla?
