Loď, které církev říkáme, vždy musí cíl svůj znát a mořem času s posláním vždy znovu proplouvat. Loď stále bouří zmítaná i v nouzi, v strachu svém, a přece vždy zas v naději, tak pluje den co den. A vždycky znovu ptáme se, jak loď ta obstojí? Zda svého cíle dosáhne? Neklesne v příboji?
Refrén: Pane, při nás buď, Pane, při nás buď, jinak my sami zůstanem na moři svém. Ó Pane, při nás buď.
2. Loď, které církev říkáme, vždy musí mužstvo mít. Ten bude sám a ztratí se, kdo chce loď opustit. Ať každý stojí, kde má stát a plní službu svou. Kdo v mále věrný nebude, odplatu vezme zlou. Však mužstvu v lodi sílu dá, ten dobrý Boží Duch. A dá mu víru, důvěru a spojí v pevný kruh.
3. Loď, které církev říkáme, vždy musí cíl svůj znát a mořem času s posláním vždy znovu proplouvat. Když námi zmítá samota a úzkost přepadá, dá Bůh na cestu věrné své, ti s námi plují dál. To dodá opět odvahu a nejsme sami již. Tu zříme v lodi drží nás vítězný Kristův kříž.
