1. Každýho rán, na každý den, široká brána volá: polez ven, jen dej se s námi cestou Vyšlapanou, širokou branou, tam nebudeš sám.
2. A u té brány převelice hustá tam vzniká Tlačenice, proč taky pořád do zdi mlátí hlavou, Když s hlavou zdravou dá se zdravě žít.
3. Ta slavobrána malovaná, zvečera z rána Votvíraná, při spoustě kladů drobnou má jen Vadu otvírá vrata vrátná zubatá.
4. Kdo vchází branou převelice úzkou, ten ranou do palice obvykle platí cestu, kterou svatí na nebe vzatí prochodili zem.
5. Každej, kdo věří, kdo miluje, do úzkých dveří Se směruje. /:Každej kdo lásku má pevnou víru, kde tesař Díru nechal dobře ví:/
