Text i nápěv pocházejí z tzv. Rohova německého kancionálu: Ein Gesangbuch der Brüder inn Behemen und Merherrn…. roku 1544 a upravené 1566 vydal B. Jan Roh (Johannes Horn), vytiskl Johann Günther v Norimbergu.
Jan Roh (Johann Horn), *1485 v Domažlicích, †11. 2. 1547 v Mladé Boleslavi. Tkadlec, později diakon Jednoty bratrské v Litomyšli, 1518 kazatel a 1529 bratrský biskup v Mladé Boleslavi. Roku 1544 vydal bratrský zpěvník v němčině.
Viz též: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Roh.
Text písně:
1. Chval Pána svého písní | a jásej s radostí, | že z trápení a tísní | své stádce vyprostí. | Když voláš k němu v bídě | a v protivenství čas, | on na pomoc ti přijde | a sílu dá ti zas.
2. Svým Písmem vzdělává si | Pán věrnou hrstku svou | a vždycky svému stádci | je mocnou ochranou. | Své zaslíbení dávné | se splnit hotoví, | že ve zlých časech slavně | svou církev obnoví.
3. Ať zní mu žalmy vděčné, | ať zní mu píseň chval, | že z lásky nekonečné | i nám se zvěstoval, že v církvi jeho všude má platit jeho řád a že nás také bude svým slovem spravovat.
Německy: (http://www.evangnet.cz/pisen?sg=EG243 )
1. Lob Gott getrost mit Singen, | frohlock, du christlich Schar! | Dir soll es nicht mißlingen, | Gott hilf dir immerdar. | Ob du gleich hier mußt tragen | viel Widerwärtigkeit, | sollst du doch nicht verzagen; | er hilft aus allem Leid.
2. Dich hat er sich erkoren, | durch seinen Wort auferbaut, | bei seinem Eid geschworen, | dieweil du ihm vertraut, | daß er deiner will pflegen | in aller Angst und Not, | dein Feinde niederlegen, | die schmähen dich mit Spott.
3. Kann und mag auch verlassen | ein Mutter je ihr Kind | und also gar verstoßen, | daß es kein Gnad mehr find't? | Und ob ich's möcht begeben, | daß sie so gar abfiel: | Gott schwört bei seinem Leben, | er dich nicht lassen will. Jes 49,14-16
4. Darum laß dich nicht schrecken, | o du christgläub'ge Schar! | Gott wird dir Hilf erwecken | und dein selbst nehmen war. | Er wird sein Volk verkünden | sehr freudenreichen Trost, | wie sie von ihren Sünden | sollen werden erlöst.
5. Es tut ihn nicht gereuen, | was er vorlängst gedeut', | sein Kirche zu erneuen | in dieser färlichn Zeit. | Er wird herzlich anschauen | dein' Jammer und Elend, | dich herrlich auferbauen | durch Wort und Sakrament.
6. Gott solln wir fröhlich loben, | der sich aus großer Gnad | durch seine milden Gaben | uns kundgegeben hat. | Er wird uns auch erhalten | in Lieb und Einigkeit | und unser freundlich walten | hier und in Ewigkeit.
