1. Aj, jak jsou milí
tvoji příbytkové,
jak rozkošní
křesťanští sborové,
Pane,
v nichž tvé jméno slavné!
[Mt 6,9]
2. V tvých, Pane, síňcích,
v shromáždění věrných
žádá snažně
srdce všech zvolených
býti,
v tobě se těšiti.
[Ef 4,11-13 1Tm 2 1Pt 2,9 Zj 17,14]
3. Tu poklady jsou
Kristových milostí,
jež nás vždy zvou
k jeho účastnosti
a v ní
k svatých obcování.
[3. odd. Apostolica; Mt 6,19-34 srv. EZ 434,1]
4. Tu bohabojné
dobrým naplňuješ,
dary hojné
štědře naděluješ
a jim
svítíš světlem pravým.
[Ř 8,28 Ef 4,8 J 1,9 3,19n 8,12 aj. Ef 3,9 5,14; Zj 21,23; 22, 5. srv. EZ 420; 422 421,3]
5. Neb tu přebýváš,
Bože přežádoucí,
dary dáváš
všem obživující,
věrným
k tobě volajícím.
[Mt 18,20 28,18-20 Ef 4,11-13 J 15,16 16,24-26]
6. K těm se tu místům
věrní shromažďují,
tak jak k hnízdům
ptáci se sletují
rádi,
staří jako mladí.
[Ž 84,4 Iz 31,5 Jl 3,1 Za 8,4n]
7. Já po tom toužím,
můj jediný Bože,
i žalostním
a mám nad tím hoře,
když jsem
od těch věcí vzdálen.
[Ž 42,2-6 Am 8,11]
8. Ó blaze všechněm,
kdo je již teď mají,
blaze je těm,
kdo jich užívají
vděčně,
děkujíc' srdečně.
[Ž 26,8 33,12 34,9 40,5 43,3 46,5 65,5 71,3 84,2.5n.14 Ez 37,27 L 14,15 J 14,23 Ř 8,25 2Ko 5,1.6-9 Fp 1,21-26 Zj 19,9 22,14]
9. Ti prozpěvují,
jméno tvé slavíce;
radost mají,
spolu se těšíce
v smutném
putování zde svém.
[J 15,12 (1J 3,11.23) Ef 4,16 Ko 3,16 1Te 5,11 Žd 3,13 1Ko 13,6 2Ko 1,4-7 Fp 3,1 4,4]
10. Tys jejich strážce
ve všech pokušeních
a obránce
v těžkých protivenstvích,
v nichž jim
pomáháš Kristem svým.
[Mt 6,13 24,21n L 18,7 1Kor 10,13 2Kor 11,29 Žd 2,18 4,15n 1Pt 3,14-18]
11. Ó vzhlédni na nás
i v nynější časy,
ó Bože náš,
uslyš naše hlasy,
pro tě
chovej v své jednotě!
[J 17,21 1Ko 12,13 Ef 2,18 Fp 1,27
Ř 12,16 15,5; 2Ko 13,11 Fp 2,2 4,2
1Pt 3,8 Ef 4,11-14]
12. Ó dej bydliti
nám v těch příbytcích svých!
Dej choditi
do sborů svatých svých,
Kriste,
k své pravdě přečisté!
[Ž 132,7 L 13,24 J 14,2 2Kor 5,6-9 Ga 5,5 Fp 3,20 Ef 2,22 Žd 4,1-11 10,19 Zj 21,3n]
Píseň: 1541 v Rohově českém kancionálu: Piesně Chwal Božskych. Piesně Duchownie Ewangelitské (později vyšlo ještě v letech 1659, 1877. Poslední úpravu provedl Rostislav Nechuta pro vydání Evangelického zpěvníku roku 1970). Vzdor velmi rozšířené představě nesložil Jan Augusta tuto píseň v křivoklátském vězení, veden steskem po bratrských shromážděních. Když byl uvězněn, byla již píseň v bratrských shromážděních sedm let zpívána. Omyl vznikl patrně představou, že duchovní píseň musí být výrazem osobního prožitku. Lidem jako Augusta však stačilo úplně žalmové slovo. Augusta ovšem vůbec nemyslel na shromáždění Jednoty českých bratří, nýbrž na církev, která je i pro Jednotu teprve úkolem. Většina jeho písní má sborotvorný charakter. Nejde tu o žádný sentiment, nýbrž o eschatologické zacílení.
Původní podoba závěru písně:
Ó vzhlédniž na nás
v nynější časy,
ó Bože náš,
uslyš naše hlasy.
Pro tě,
chovej v své jednotě.
Jestiť mileji
v domu tvém bydleti,
rozkošněji
u prahu seděti
niezce,
nad hřiešných stolice.
Neb tys tu všem svým
slunce přerozkošné,
vůdcí mocným
k obraně prospěšné,
štědrý
každému, kdož věří.
(převzato z A. Molnár, N. a L. Rejchrtovi, SLOVEM OBNOVENÁ, Kalich - Praha 1977)
O autorovi viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Augusta a http://cs.wikisource.org/wiki/Jan_Augusta. Viz i http://www.cyberhymnal.org/
