1. Do světa, kde jsi s lidmi žil, i nás jsi také postavil úradkem od věčnosti. Ty, Bože svatý, neměnný, z Marie Panny zrozený do naší ubohosti. Tam, kde zní pláč, slova lživá, kde naděje už není – v tomto světě prosíme tě o tvé potěšení.
2. I když se k tobě modlíme, nic o tvé slávě nevíme, nedáš-li Ducha zření. A jistot žádných nemáme, než že se s tebou shledáme v tvém jménu shromážděni. Z nás sejmi strach, dej nám víru k jasnému vyznávání. V tomto světě prosíme tě o tvé slitování.
3. I cenné dílo životní nám shořet může v onom dni tvrdého zkušování, kdy budeš vážit ryzost slov, sirotků pláč a slzy vdov a naše odmítání. Láska tvá ať z kříže brání ty námi zanedbané. V tomto světě prosíme tě o tvou milost, Pane!
