1. Ó země, hleď, tvá spása, tvůj život a tvá krása na kříži zhasíná. Ten Kníže velebnosti však rány, smích a zlosti již tiše od všech přijímá.
2. Pojď blíž a slyš, kdo sténá: to ústa zkrvavená v bolesti sevření. A srdce, jemuž trýzně teď vládnout chtějí přísně, zná jenom pláč a úpění.
3. Kdo tě to krutě ztýral, kdo se ti naposmíval, když bylo ti tak zle? Vždyť hříchu neznáš špínu, zlou ani malou vinu, jak my a naše děti zde!
4. To já a moje činy, mé zrady a mé viny jsou příčinou tvých běd. Jak písku, který leží u moře na pobřeží, i mých je hříchů bezpočet.
5. To já měl každodenně nést svůj trest zaslouženě a končit v temnotách. Tys zvolil moji cestu, vzal tíhu mého trestu, mé odsouzení a můj strach.
6. Co mohu dát ti, Pane? Jen cáry roztrhané, můj život – stálý hlad. Však jedno sevřu pevně: tvou lásku, která ve mně chce všechno světlem rozeplát.
