1. Kristus příklad pokory, Pán náš milostivý, Otce svého Syn milý a jednorozený, pro hříšného člověka ráčil býti chudý a jsa od věčnosti Bohu Otci rovný.
2. Neb hned, jak se narodil z Panny Syn člověka, v jesličky jej vložila jeho milá matka; plenkami obvinula jako dívka chudá; tu se ho hned dotkla nás hříšných pokuta.
Chvalme Otce nebeského, že nám Syna svého poslal, hříšným podobného.
3. Od nepřátel puzení, s matkou utíkání, před Židy ukrývání pro naše spasení ráčil jest podstoupiti, lidem poddán býti, jsa poslušen Otce až právě do smrti.
4. Od Ďábla pokušení, od lidí hanění, od přátel utrhání, od cizích rouhání snášel, nikde nemaje své hlavě sklonění, král nebeské slávy dán jest v pohanění.
Chvalme Otce nebeského, že nám Syna svého poslal, hříšným podobného.
5. Hlad, žízeň, horko, zimu, největší chudobu přijal na se, člověka hříšného pokutu, v potu tváře s bolestí i s pláčem pracuje a věčného chleba synům dobývaje.
6. S pláčem ovci hledaje, jež byla ztracena, nalezl ji, v milosti vzal na svá ramena; dobrý pastýř pokrm svým věčný jest připravil, když za ovce milé svou duši položil.
Chvalme Otce nebeského, že nám Syna svého poslal, hříšným podobného.
7. S křížem svým dobrovolně úzkou cestou se bral, tak království věčného nám bránu otvíral; musil mnoho trpěti a tak v slávu vjíti; neb mu nechtěl Otec pro nás odpustiti.
8. Dejž, ať můžem za tebou s svým křížem stačiti, úzkou cestou vždy jdouce, tě následovati, ďábla se nebojíce u víře skonati a na věky šťastně s tebou kralovati.
Chvalme Otce nebeského, že nám Syna svého poslal, hříšným podobného.
