EZ 288 1. Aj, růže rozvila se | ze kmene krásného, | jak zdávna čekala se, | z druhu převzácného. | Ten kvítek spanilý | uprostřed noci chladné | my lidé spatřili.
2. Růžičku tu, již míním | a o níž prorok děl, | složila nám i jiným | Maria v plének běl. | Jak Páně slíbil hlas, | zrodila dítko to nám | v půlnoční téměř čas.
3. To kvítečko podivné | má libé vůně dech | a jasem svým předivné | nám září v temnostech. | Bůh, člověk též pravý, | pomáhá z bídy zlé nám, | hřích i smrt odpraví.
4. Ó Ježíši, svou mocí | rač být mi přítomen! | A z temné této noci | až vyjíti dáš ven, | tam otevř ráj mi svůj, | kde tebe budem chválit | na věky, Pane můj!
EG 30 (EKG 23)
1. Es ist ein Ros entsprungen | aus einer Wurzel zart, | wie uns die Alten sungen; | von Jesse kam die Art | und hat ein Blümlein bracht | mitten im kalten Winter | wohl zu der halben Nacht.
2. Das Blümlein (Röslein), das ich meine, | davon Jesaja sagt, | hat uns gebracht elleine | Marie, die reine Magd; | aus Gottes ewgem Rat | hat sie ein Kind geboren | welches uns selig macht (wohl zu der halben Nacht).
3. Das Blümelein so kleine, | das duftet uns so süß, | mit seinem hellen Scheine | vertreibt's (vertribts) die Finsternis: | Wahr' Mensch und wahrer Gott, | hilft uns aus allem Leide, | rettet von Sünd und Tod.
Následující sloku má pouze EG 30:
4. O Jesu, bis zum Scheiden | aus diesem Jammertal | laß dein Hilf uns geleiten | hin in den Freudensaal, | in deines Vaters Reich, | da wirklich ewig loben; | o Gott, uns verleih!
Melodie: 16. Jh., Köln 1599. Text: 1-2: Trier 1587/1588. Strophe 3-4: Friedrich Layriz 1844. Saz: Michael Praetorius 1609.
Melodie 15. stol. / 1599. Slova Alte Catholische Geistliche Kirchengesäng - Kolín nad Rýnem 1599. 3. sloka Berlín 1853. Překlad G. A. Molnár ve Zpěvníku duchovních písní - HARFA (dodatek k Církevnímu zpěvníku z r. 1904, vydala Evangelická matice. Čtyřhlasy, ekumenický záběr) 1915.
