1. Ve jméno Krista doufáme, / neb v něm své spasení máme. / Z toho nás žádný nesvede, / snáz nebe, země odejde, / než kdo nás z toho vyvede.
2. Pro něho všecko snášíme, / neb slibům jeho věříme, / že nás v ničem neopustí, / pravdě své dá přece růsti, / neb ona má vítěziti.
3. Nedbejmež na strach žádného, / majíc´ Krista Pána svého, / toho přesilného krále; / nevěrných zlosti namále, / pravda jeho půjde dále.
4. Jakož se to všudy vidí, / že k sobě mnohé přivodí / sladkostí slova Božího, / nám k spasení poslaného, / v těchto časích zjeveného.
5. Ač se proto ďábel hněvá, / však Kristus s svými zůstává, / musí on vždy vítěziti, / není se čeho strašiti, / jemu se sluší těšiti,
6. kterýž nám svou pravdu zjevil, / Duchem jejím nás naplnil, / pro niž jistě neopustí; / ač pokušení dopustí, / však nás sám z něho vyprostí.
7. K hanbě našim protivníkům / a k chvále svým milovníkům / učiní milost svou s námi, / obrání, půjde před námi, / neb jsme jemu všichni známi.
8. Beránek, jsa Pán nad pány, / Král Bohem korunovaný, / má nad králi panství míti, / s věrnými boj obdržeti, / šelmu sobě podmaniti.
9. Ale falešní proroci / i šelma se vší svou mocí / zaživa v jezero padnou, / v oheň věčný se dostanou, / protiviti se přestanou.
10. Na věrné sluší doufati, / hrůz lidských příliš nedbati; / aj, stádce Páně maličké, / neboj se té hrůzy lidské, / však máš k sobě sliby božské.
11. Amen, Kriste, tě prosíme, / slibům tvým se důvěříme, / že pravdě průchod způsobíš / a tudy věrné utěšíš, / nepřátele své zarmoutíš.
