1. Bože, můj Bože, proč’s mne opustil.
Je vzdálen spásy slov mých křik a kvil,
dnem, nocí volám do posledku sil
a neslyšíš mne.
Ty Svatý, vždy byls Izraeli k chvále,
otcové v tebe doufali zde stále,
vyslýchals volání jich vytrvalé,
spomáhals jim.
2. Červ jsem, ne člověk,lidmi pohrdán,
všem, kteří vidí mne, jsem v posměch dán,
hlavami nad hrůzou mých ran
tak potřásají:
Na Hospodina spolehl mocného,nechť vysvobodí,
nechať vytrhne ho,
má přece v životě Milého svého
zalíbení.
3. Ty jsi z života matky veveď mne,
při jejích prsou v naději pozveď mne,
od zrození má duše k tobě lne,
tys Bůh můj silný.
Teď nevzdaluj se ty, když strast je blízká,
pomoci nemám ani východiska,
když ústa hrozí jako lví, ne lidská,
rozsápat mne.
4. Jak se rozplývá voda v potoce,
kosti se rozestouply široce,
srdce mé jak vosk rozpustilo se
v mém nitru žhoucím.
Zprahla má síla podobná střepinám,
k dásni jazyk přilnul; svlažení nemám.
Do prachu smrti, k popravným výšinám
mne položils.
5. Obskočili mne psi a roty zlých
oblehla mne jak dravci v sápáních,
zprobíjeli mne hřeby na dlaních
i na nohou mých.
Kost každou cítím, oni na mne hledí,
k podívané se tlačí do popředí,
má roucha dělí, k losování sedí
o šatu mém.
6. Sílo má, Bože, ty se nevzdaluj,
ke zpomožení mému při mně stůj,
mou duši, jedinkou mou, život můj,
od meče vychvať.
Ze spárů lva, od jednorožce rohu,
mne vyprosť, bratřím vyprávět ať mohu,
o jménu tvém, tě chválit, zpívat Bohu,
v shromážděních!
7. Kdo bojíte se Pána, chvalte jej,
rodino má, chválu a čest mu vzdej,
z potomků Jákoba každý jej znej,
choď v svaté bázni!
Nezhrdl Pán vší strastí lidu svého,
neodvrátil se od muk ztrápeného,
když volal, neskryl tváře své od něho
a vyslyšel.
8. Od tebe chvála má, když dlíti smím
ve shromáždění velkém obětním,
a sliby své před těmi vyplním,
kdo se tě bojí.
Jíst budou chutí u stolu Božího
až dosyta a ti, kdo hledají ho,
chváliti budou srdcem Nejvyššího
již na věky.
9. Všechny končiny země na tvůj hlas,
rozpomenou se, obrátí se včas,
národů čeledi před tebou zas
budou se sklánět.
Království Boží již je tu, on vládne,
jemu se klanět má i v prach kdo padne,
kdo život utrácí v své pýše zrádné,
pokoř se přec!
10. Símě Jákoba, v díle věrného,
sloužit mu bude z srdce celého.
Páně jsou z pokolení každého,
do posledního.
Přijdou a lidu znovuzrozenému,
spravednost Boží prokázanou jemu
vyprávět budou, skutků chvála zněj mu,
jež vykonal.
