1. Co činí Bůh, vše dobré jest, / on dobře se mnou míní, / rád jeho ruce dám se vést, / jež před vším zlým mě stíní; / on, věčný Pán, / i z pekla bran / můž´ vytrhnout mne cele: / naň spouštím já se směle.
2. Co činí Bůh, vše dobré jest, / on nikdy nezklamá mě; / v rtech jeho není žádná lest / a věrné jeho rámě. / Když jej mám jen, / jsem spokojen; / on volání mé slyší / a bolesti mé ztiší.
3. Co činí Bůh, vše dobré jest,/ on v paměti mne chová, / a jako z jara ratolest / má duše zkvete znova; / on balzám svůj / v duch vleje můj; / já na něho vše skládám / a s ním vždy býti žádám.
4. Co činí Bůh, vše dobré jest, / on pramen světla, síly, / tak spraví cíl mých všechněch cest, / by k užitku mi byly; / a na konec / pak poznám přec, / až celé světlo dá mi, / jak věrně smýšlel s námi.
5. Co činí Bůh, vše dobré jest, / ač kalich hořkým zdá se, / jejž někdy k rtům mi ráčí nést, / však vím, že jest mi k spáse; / až poslední / on rozední / nad námi záři jasnou, / tu všechny boly zhasnou.
6. Co činí Bůh, vše dobré jest, / v tom nezvratně chci státi, / a ze všeho mu dík a čest / i v soužení chci vzdáti; / on v otcovském / mě lůnu svém / chce chránit do věčnosti; / nuž, na tom jest mi dosti.
