1. V svědomí svém rozvlažení i v zármutcích potěšení v tobě samém, Bože, skládám, neb naděje jinde nemám.
2. Já vím, že jsem tvé stvoření, zkažené od narození skrze hřích otce Adama, jehož každý účastnost má.
3. Neb zákonem hřícha jsem jat, hned jakž jsem v životě počat, odkudž vypluli bludové, mnozí skuteční hříchové.
4. Avšak jsem se tobě svěřil, cele na ruce položil, nebs mě předšel svou milostí, přijal k Syna účastnosti.
5. Jehožs poslal z své výsosti, by učinil za mne dosti. Duchem svatým jsa počatý, skvěl se, veda život svatý.
6. Přelaskavě se ukázal, že jest přítel, to prokázal, když pro lid svůj zde pracoval i na kříži s pláčem skonal.
7. ó Ježíši, Synu Boží, nebeskés přinesl zboží člověku bídně padlému, v ráji k hříchu svedenému.
8. Máš všeho dobrého dosti a dáváš ho do sytosti z víry právě kajícímu a vůli tvou činícímu.
9. Navštěvuješ, osvěcuješ, Duchem svatým rozvlažuješ, tak v srdce vcházíš z výsosti, ó předrahý věrných hosti.
10. Jazyk nemůž' vypraviti, číms mě ráčil obdařiti, Beránku Boží, Ježíši, přeslavný v nebeské říši.
11. Co jsem já, že mne tak vážíš a takovou milost činíš, v církvi své svaté mne chováš, štědře svých darů dodáváš!
12. Ej, nermutiž se, duše má, buď Pánu svému dověrná, však ti již všecko odpustil, svědectvím svatým ujistil,
13. slibem svým to zapečetil, tělem, krví vlastní svědčil, že se víc nechce hněvati ani hříchu počítati.
14. Na to se nezapomínej, dověrně Boha přijímej; snáz nebe, země pomine, než slovo Páně zahyne.
