K větě, tj… "Proč tu však je (jako i zlo), je v posledu tajemství, na něž theologie nikdy nedala a nedá uspokojivou odpověď (a ani se o to nemá podle mě pokoušet)."….

Na rozdíl od našeho (helenistického) myšlení, je myšlení textů bible myšlením paradoxním. Texty Nového zákona jsou nám sice zachovány či přímo zapsány v řečtině, ale řečtina je vlastně "překladem" hebrejských_aramejských obsahů, myšlení (paradoxního) a kultury judaismu. Napsaly je Židé_židé, tedy jak národností a kulturou tak vírou. To má zásadní důsledky kterými se ale v tomto příspěvku nezabývám. S tímto paradoxní myšlením se i dnes setkáváme v židovských anekdotách , pro nás končí jaksi nelogickým závěrem, nečekanou pointou. Pokud si to akademická teologie konečně neuvědomí, bude se v mnoha případech dál muset odvolávat na "tajemství".

Z perspektivy paradoxního myšlení na otázku, "proč je tu zlo", je odpověď vcelku snadná. Bůh zařídil svět podle SVÉ vůle, svého plánu, ne podle NAŠEHO přání. To by chtělo hodně dlouhou diskusi, ale chci být stručný. A nesmíme zapomínat že stvoření není jednorázový akt "kdysi", ale neustále pokračuje. Svět který by byl ideální z pozice člověka, tedy svět bez "zla", svět nepřetržitě trvajícího štěstí, svět bezbolestné blaženosti, by byl zase paradoxně roven stavu smrti, o které také mluvíte. Vůbec nic a vůbec nikoho bychom nepotřebovali, ale nikoho bychom také nemilovali. Shrnuto do krátké "poučky": Kdyby nebylo na světě "zla" a všechno bylo "v pořádku", neměl by Satan_ďábel u lidí asi příliš mnoho úspěchů, ale Bůh by neměl žádné. Nikdo by ho nepotřeboval, stal by se přebytečným, a to by jistě nebylo v jeho zájmu …. :-)