Opusťme prosím už ty foťáky, byla to ilustrace, ne alegorie, teď už to úplně zavádí. Problém je, že vlastně říkáte: O ničem se nebavme, je to jen nudné pitvání, vše už je vyřešeno. Mě nejde o pitvání, ale o onu "úzkou cestu" člověka, že člověk nesmí ustrnout na tom, že už všechno ví - a nebo že ví všechno, co potřebuje, což je vlastně totéž. Nejde o teology s velkými aparáty, ale spíše třeba o takového Jákoba - který vede s Bohem zápas, to je jeden ze způsobů, jak sespektovat něčí sílu. A nebo o ženu hříšnici, která mije Ježíšovi nohy svými slzami a utírá je svými vlasy. O teologii tedy úplně nejde, ale když už jste to načal: Teologie bez lásky jde úplně v pohodě, stejně jako třeba geologie bez lásky. Teologie je reflexe zjevení a lidské zkušenosti, není to život, ale teorie. Láska patří do života a je také věcí jisté cudnosti o ní pořád nemluvit, jako by to byla houska na krámě. Problém je právě v tom, že jsme pohrdli teologickými termíny, které jsou k teoretizování jako stvořené. Teorie je příprava na praxi, východisko praxe. Tím, že ji přeskakujeme, doděláváme pak úkoly "za pochodu" a teoretizujeme o věcech, o kterých to nejde, které se musí žít - jako je láska, potažmo druzí lidé. Nebo jinak, místo abchom škatulkovali ideje, škatulkujeme rovnou celé lidi.