Uživatel Evangnetu Pavel Duchan napsal(a):
"Každý máme před Bohem vlastní odpovědnost a osobitě hledáme duchovní
moudrost." - takže abychom někomu neublížili, tak mu nedáme odpověď, on
si ji nějak najde, ideálně v Bibli. Když ji pak člověk hledá v Bibli a dá
sem odkaz, tak co čte? "Jsi mimo".
A neberete si to moc osobně? Nikdo nepsal, že "jste mimo"…
Závěr:
Mohu si zvolit dvě cesty:
Cestu Písmáků - znát Písmo, umět jej citovat, na každou životní situaci
odříkat několik Biblických veršů a být často ve výkladu a použití veršů
mimo, svou vírou a zbožností sklouznout k pietismu (což je spíše nadávka než
cokoliv jiného) a mít sklony k tvrzením, že pouze já mám pravdu.
Cestu teologů - rozkrývat Písmo, z jazykového hlediska, dobové hlediska a
zjistit, že toho z Písma vlastně zase tak moc vyčíst nemůžeme, ale můžeme to
nevyčíst velice přesně a být si jisti, že neodpovídáme špatně. Nebo o tom
být alespoň přesvědčeni.
Ale ty cesty se nevylučují, právě naopak! Jen je právě třeba dobře rozlišovat, co skutečně v bibli stojí (toho lze dosáhnout jen a jen poctivou analýzou textu) a co už je jen můj výklad.
(P.S. všimněte si, že celé mé dosavadní „hádání“ s Vámi se z mého pohledu odehrávalo čistě na první rovině, k té druhé jsem se zatím téměř vůbec nedostal.)
Výkladu bible se není přitom není dost dobře možné zbavit (chceme-li aby text byl použitelný „do života“); vykládat je naše povinnost a zodpovědnost. Ale zároveň je potřeba vědět, že můj výklad nemusí být ten jediný správný, a že i ostatní mohou vykládat bibli i třeba s naprosto opačným výsledkem, než je ten můj výklad; přitom můžou oba výklady být stejně dobře podložené a promyšlené.
Ono se není čemu divit, jakákoliv netriviální řečová komunikace totiž v sobě obsahuje prvky výkladu; vykládáme denodenně to, co nám říkají lidé okolo. A můžeme to vykládat dobře, či špatně; povrchně, či s hlubším porozumněním, nebo to vyloženě dezinterpretovat.
A právě tady vidím smysl toho, že jako křesťané vůbec máme nějakou svatou knihu. Ne, že by v té knize bylo přesně předepsáno, co a jak musíme dělat a co se kdy přesně stane; ale chápu ji jakousi učebnici, jak vykládat svět a lidi kolem. Učebnici, která by nás měla především naučit brát zodpovědnost za to, jak interpretujeme (bližní, svět); vědět, odkud může vzniknout nedorozumnění a být si vědom, že občas to má i své následky; ale taky ukázat, že někdy věcem prostě nerozumíme, nebo že nejsou jednoznačné.
