Vážím si Vašeho přemýšlení i důslednosti, s jakou ho vedete.

Teď jsme (co do smyslu) myslím zpátky u toho příkladu "jedení masa obětovaného modlám": může být pohoršením, i když samo hříšné není. Samo v sobě hříšné není, hříšným v tom konání je můj malý ohled na bližní. Měřítkem toho, co je zlé a co dobré, je i tady láska. (A teď tedy myslím na lásku k těm, kdo takový intimní předmanželský vztah pozorují.)

V těchto ohledech pak musíme hledat laskavou míru, (mnišství řešením určitě není) máte pravdu, že pohoršením by se mohlo stát cokoliv, a já bych z toho mohl být až skrupulózní, ale to být nemám, Pavel v tom oddíle mluví o nebezpečí pohoršení, ale zároveň o křesťanské svobodě. Kdybychom tak uměli obojí správně a zároveň!