My našim dvěma dětem (14, 12) nikdy náboženské hodnoty nevnucovali a dokonce ani nenabízeli, nenutili chodit na bohoslužby, vše ostatně bylo komplikované naší dlouhodobou dvojjazyčností (od poloviny první dekády tohoto století donedávna jsme žili v Německu). Vždy jen neutrální kulturní info. Žádné sebeméně povinné rodinné návštěvy bohoslužeb apod. Moje a manželčina víra tu může být akorát diskrétním příkladem, povzbuzením, inspirací. Dnes bychom to tak ještě rozhodněji udělali znovu. V těchto nesmírně intimních věcech hraje bez diskuse každý sám za sebe, i dítě.